« zpět

Coco Chanel: Elegantní revolucionářka

Zmučená těla v těsných kovových konstrukcích korzetu, obrovské těžké šaty omezující pohyb, přezdobené klobouky velikostí, jež brání jejich nositelkám přiblížit se k čemukoliv bez jejich zničení, pevně sešněrovaná morálka žen a společenská nadvláda mužů. Konec 19. století se urputně bránil odbočení ze zajetých cest. Jedna drzá Francouzka však vzala otěže do svých rukou a vyhnala ženské spřežení ze starých nenositelných oděvů. Coco Chanel, dáma, která navždy změnila svět módy.

18.11.2009Osobnostiautor: Eva Došková

Gabrielle Bonheur Chanel nepřišla na modrou planetu v příliš šťastném místě. Psal se rok 1883 a pozdější hvězda návrhářského nebe se narodila jako jedno z pěti dětí do nemanželské rodiny podomního obchodníka Alberta Chanela a jeho družky Jeanne Devolle. Matka o 12 let později podlehla těžké nemoci, otec však její úlohu ani v nejmenším nepřejal. Své syny a dcery vyprovodil do sirotčince v Aubazinu. Gabrielle a její sestra Julie putovaly do církevní školy, prodchnuté nalinkovaným řádem a nikdy nekončícími povinnostmi. Že by si zrovna zde začínaly prodírat cestu kořeny revolty?

Své osmnácté narozeniny oslavila odchodem z kláštera. Z dozoru přísných očí sester vychovatelek prchla přímo do víru kabaretní zábavy a mužských pohledů. Přes den pracovala jako švadlenka v tetině firmě, po nocích se potulovala bary v Moulins a Vichy, zpívala v podnicích plných dýmu a strhávala pozornost okolí svým odvážným chováním, tak netypickým pro ženu její doby. Klopila do sebe alkoholické koktejly, popotahovala cigarety z dlouhé špičky, její ústa se věčně plnila kouřem a štiplavými poznámkami. Říkali jí Coco, jako ztracenému psíkovi z písně, kterou bavila osazenstvo klubů.

Ze spodiny do nejvyšších vrstev společnosti ji katapultovalo setkání s Etiennem Balsanem, boháčem, chovatelem koní a vlastníkem zámku Royallieu u Compiègne. Coco se do jeho luxusního sídla přestěhovala, spala v hedvábí a skříně měla plné nejdražších modelů. Její klukovské návyky to však nezměnilo, ba naopak. Nenáviděla naškrobené úsměvy, jež ji obklopovaly, nabubřelé žvásty samozvané elity a především-ohromné nepraktické šaty připomínající klec. Zamilovala se do pohodlné pánské módy, producírovala se po ohromných zahradách v kalhotách svého milence a umně přešitém saku. Návštěvy na zámku šokovala, Etienna bavila. Ji však víc než starý majetnický zbohatlík bavil mladý britský diplomat Arthur Capel, přezdívaný Boy. Ani on nezůstal jejímu drzému půvabu nic dlužen.

Boyovy peníze pomohly Coco otevřít první butik. Místo pro obchod s klobouky si vybrala v Paříži, na 31 Rue Cambon, kde sídlí Chanel dodnes. Z novinových hlaviček zářil rok 1908 a typické pokrývky hlavy měly pramálo společného s pohodlností. Ohromná, přezdobená monstra však rozhodně neplnila poličky této prodejny. Praktická, střídmostí klášterních hábitů odkojená Coco skryla vlasy svých zákaznic pod malé, jednoduché kousky. Sklidila nečekaný úspěch. Další butik, tentokrát v Deuville, francouzském Las Vegas, na sebe nenechal dlouho čekat. Klobouky však nebyly konečnou metou. Mladá vizionářka chtěla ženám poskytnout elegantní pohodlí na všech frontách, roku 1916 proto otevřela další krámek, v oblíbené prázdninové destinaci Biarritz, nyní však už plný revolučních oděvů. Košilové šaty, pletené vesty, twinsety z tak odsuzovaných materiálů jako například úplet nebo žerzej, kalhoty pro dámy, pověstné malé černé. Jen krátký výčet dosud nevídaných forem oblečení. V popředí zájmu již nebylo ukázat bohatství a klidně pro to i trpět, Chanel zajímaly ženy, jejich komfort, touha po volnosti pohybu, nezávislosti, vlastní osobnosti. Nechtěla vidět něžné pohlaví jako loutky v rukou mužů, její móda byla módou pro dámy se svobodnou duší, napříč všemi společenskými vrstvami.

Léta dvacátá prožila v nadšení pro svou práci. Oblékala nejen největší celebrity, ale také obyčejné manželky obyčejných mužů, aniž by mezi nimi rozlišovala. Šilo pro ni více než 300 lidí, jméno budoucího impéria stále více a více nabývalo na vážnosti. 5. 5. 1921 uvedla ve spolupráci s Ernestem Beauxem na trh legendární Chanel No. 5, lehkou směsici jasmínu, růže, dubu, vanilky a pižma, jež popletla hlavy milionům zákazníků. Vůně uzavřená v jednoduchém flakónu ve stylu art deco byla jedinou noční košilí Marilyn Monroe a již více než 85 let si udržuje pozici nejznámějšího parfému světa. Po boku nového, opět dosti vlivného, milence Igora Stravinského, světoznámého hudebního skladatele, pronikla ještě více do míst vyhrazených dříve výhradně pánům. Její bundičky a kalhoty inspirované praktickými a přesto chic oděvy námořníků se okamžitě staly hitem. Poctivé řemeslo stojící za každým kouskem, perfektně vypracované střihy, precizní sešití a přesnost v každém detailu namíchané s originalitou, osobitostí a pohodlností, vytvářeli vskutku chutný a luxusní koktejl. Avšak nejen saka bez límců, s diagonálním lemováním a mosaznými knoflíky se zapsala do historie, její prošívané kabelky zavěšené na kovových řetízcích, ozdobené dvojitým CC, se spolu s několikařadými perlovými náhrdelníky zařadily do kolonek módních evergreenů také nastálo.

Jak ovšem Coco prohlásila: „ Móda není něco, co existuje pouze v oblečení. Móda je ve vzduchu, na ulici, má tolik společného s myšlenkami, způsobem života, který vedeme a s tím, co se kolem děje“. Její neobyčejný život plný mužských náručí, přidrzlých řečí a nevídaných úspěchů v odvážné revoluci dámského oblékání inspiroval celou generaci žen v jejich boji za nezávislost. Takzvané „flappers“, moderní dívky trávicí čas smíchem v jazzových klubech, pokuřováním cigaret a aspirováním na pánské pracovní pozice, v ní viděly modlu. Ona a její šaty jakoby přinesly velký dárkový balíček se světlem do jejich ponurých životů.

Cesta dívky ze sirotčince ovšem znovu dospěla do tmavých míst. 1939, po začátku druhé světové války, zavřela své butiky, říkajíc „Teď není čas na módu.“ Přebývala v hotelu Ritz, jen pár kroků od 31 Rue Cambon, ve které sice vystavěla nádherný byt, ten ovšem sloužil pouze pro přijímání návštěv. Coco se však zapletla do špatných kruhů. Snažila se přes paní Veru Lombardi dosáhnout setkání s jejím příbuzným Winstonem Churchillem. To se jí nejen nepovedlo, ale také skončila na krátký čas ve věznici. Nebýt jejích kontaktů s britskou královskou rodinou, především Vévodou s Westminsteru, který ji dokonce žádal o ruku, nejspíše by si poseděla mnohem déle. Uličnice z prostých poměrů projevovala neskutečný talent, co se týče svádění vlivných mužů. Vévodovi z Westminsteru však utekla do postele chlapa z poněkud méně správné strany, totiž nacistického oficíra Hanse Gunthera von Dincklage. Vztah s tímto německým špiónem zapříčinil nejen nutnost její emigrace do Švýcarska, kde se zdržovala až do let padesátých, ale také velkou ztrátu důvěry u zákaznic.

Po roce 1954 se vrátila zpět do Paříže, stále stejně zamilovaná do módy. Znovudobytí místa na slunci ztěžklo pod vahou cejchu kolaborantky. Coco však, predestinovaná znamením Lva, nehodlala nikdy nic vzdát. Vytvořila kostým s prostým názvem „Chanel“, skládající se z propínacího saka bez límce a sukně po kolena. Síla jejího přirozeného, elegantního a přesto tak jednoduchého oblečení nakonec překonala hříchy minulosti a Chanel se stal světově uznávanou značkou. Hvězdy jako Audrey Hepburn, Liz Taylor nebo Anne Baxter vypadaly jako chodící reklamy na tento módní dům. Nestárnoucí paní Návrhářka zářila radostí z vítězství a nadšení z milované práce až do dne její smrti. 10. ledna 1971 tělo Coco Chanel zemřelo na infarkt v soukromém apartmá hotelu Ritz. Její odkaz všem budoucím generacím však bude ve světě módy žít na věky.

Chanel dnes, již od roku 1983, vede po stopách této dryáčnické Francouzky jedna z největších fashion celebrit současnosti, Karl Lagerfeld. Impérium má tisíce butiků po celém světě a patří k tomu nejlepšímu, co může haute-couture nabídnout.