« zpět

Gregory Crewdson: Zajímá mě napětí

Ve svých složitě inscenovaných snímcích poskytuje divákovi několik záchytných bodů, které ale v zápětí popírá. „Jsou dvě možné interpretace mojí práce: možnost nemožného a nemožnost možného.”

27.01.2010Osobnostiautor: Jiří Mrázek

Fotografie amerického fotografa, momentálně žijícího v New Yorku, jsou jako nedořečené věty. Ve svých složitě inscenovaných snímcích poskytuje divákovi několik záchytných bodů, které ale v zápětí popírá. „Jsou dvě možné interpretace mojí práce: možnost nemožného a nemožnost možného.” Jak je vidno za jeho ušlechtilými fotografiemi, které jsou zcela jistě obrazově neobyčejně atraktivní a na první pohled se zdají snadno čitelné se skrývá mnohem víc než prosté sdělení, či konstatování.

Gregory Crewdson pracuje v rámci fotografické tradice, kombinující dokumentární styl Williama Eggelstona a preciznost Ansela Adamse se snivou vizí filmařů Stevena Spielberga, Davida Lynche a svého oblíbence Alfreda Hitchcocka.

Crewdsonovy velkoformátové snímky vznikají za pomoci někdy až čtyřicetičlenného štábu. Pokud by se vám náhodou podařilo zahlédnout ho při práci, asi byste netušili, že se zrovna nenatáčí film, ale to celé se děje jen kvůli jednomu jedinému záběru. Kvůli jeho focení se často uzavírají celé ulice, příprava jednoho focení mu zabere někdy až šest týdnů a ke svým fotografiím píše několikastránkové scénáře. Někdo by mohl namítnout, jestli se vůbec tolik úsilí vyplatí a jestli je možné na „fotce” toto neobyčejné nasazení vysledovat. Pokud jste se s jeho snímky nesetkali osobně (v roce 2008 měl velkou výstavu v pražském Rudolfinu) a přinejlepším jste viděli reprodukce v nějaké knize nebo publikaci, tak můžete být na pochybách. V případě, že jste tyto naprosto dokonalé zvětšeniny (digitální tisky) viděli „na živo”, tak máte určitě jasno.

Gregory Crewdson se narodil 26. září 1962 v Brooklynu. Jeho otec by psychoanalytik a svou praxi měl doma v suterénu. Svým dětem, Gregory Crewdson má bratra a sestru, zakazoval ho jakkoli rušit při sezení s pacienty. Zakázané ovoce chutná vždy nejlépe a tak Crewdson jako mladý měl často přilepené ucho na podlaze a snažil se zaslechnout, co se v otcově ordinaci děje. Tam začala asi pomalu vznikat představivost, kterou v dospělosti používá při konstruování svých fotografií. Dalším důležitým momentem v jeho dospívání bylo, když ho otec vzal na výstavu Diany Arbus, jejíž snímky mladého Crewdsona upozornily na fotografické médium a jeho sílu.

Z počátku jeho zájem rozhodně nesměřoval k focení. Jako teenager byl členem punkové skupiny The Speedies, která vyprodávala newyorské kluby s hitem Let Me Take Your Foto, kterou po dvaceti pěti letech od jejího vzniku použila v jedné ze svých reklam společnost Hewlett Packard. V polovině osmdesátých let Crewdson studoval fotografii nejprve na SUNY Purchase, diplom však získal na slavné Yale University, kde působí od roku 1993 jako profesor.

„Jsem romantik, myslím. Jsem velmi intuitivní umělec z hlediska výsledného obrazu. Trávím měsíce vytvářením každého snímku. Jsem k fotografii přitahován jakousi iracionální touhou vytvořit obraz dokonalého světa. Této dokonalosti se snažím dosáhnout prostřednictvím fanatické podrobnosti a popisnosti, pomocí podivného druhu realistického vidění. Když fotografie odhalí svoje tajemství, moje iracionální potřeba vytvořit dokonalý svět se setkává s pocitem, že jsem selhal. Tato kolize mezi selháním a nutkáním udělat něco dokonalého vytváří úzkost, která mě zajímá” říká Gregory Crewdson. Tato úzkost je asi přesně ta, nebo alespoň část oné neurčité síly, ženoucí umělce dál. Pokud by byl pokaždé spokojen se svým dílem, hnací síla, nutící ho tvořit by byla o poznání slabší, pokud by nějaká zůstala.

Gregory Crewdson je bezpochyby perfekcionalista. Jak je již výše popsáno, jeden snímek mu zabere několik týdnů. Jeho způsob práce je dosti zajímavý. U inscenované fotografie, kteréžto je spolu s Cyndy Sherman nebo Jeffem Wallem představitelem, jsme ve většině případů zvyklí na to, že celému tvůrčímu procesu předchází myšlenka-námět. A u Crewdsona, uvědomíme-li si jak o jedné fotografii je schopen napsat desítky stránek textu, bychom řekli, že i on takto postupuje. Jeho postup je ale odlišný, základním kamenem každé jeho fotky (z posledních čtyř souborů) je lokalita. Prvním krokem k vytvoření nových fotek je u něj nalezení místa, které ho nějakým způsobem osloví, kde pocítí genia loci. Na druhé straně Crewdson není jen zasněný romantik projíždějící americkým venkovem. Hned druhý podstatný faktor je, aby bylo místo dostupné pro techniku, kterou používá.

Teď teprve je na řadě námět. Crewdson v tomto momentu má jen tušení, jak přibližně chce, aby celá scéna vypadala a od toho se následně odvíjí i vše ostatní, příběh, nálada, kterou má scéna mít. Zbývá už jen si s kolegy utříbit, co přesně bude na obraze, z jakých „dílů” se celá fotografie poskládá. S lidmi jako Rick Sands, dlouholetý Crewdsonův spolupracovník, odborník na světelné efekty, pak vybrané lokality navštíví a vyberou tu nejpříhodnější. Následně se rozebírá, co je technicky možné, celá scéna se rozvrhne a vznikne „scénář”. Od této chvíle trvají přípravy měsíc, až šest týdnů. Například v jedné fotografii z cyklu Beneath the Roses bylo potřeba uzavřít celou ulici nebo u jiného snímku pomáhali hasiči s děláním deště. Náklady na nafocení Beneath the Roses byly ekvivalentní natáčení menšího filmu. Na druhou stranu jeho fotografie se mnohdy prodávají za více než 100 000 dolarů.

Focení samotného se Crewdson účastní spíše jako režisér. Fotoaparát obsluhuje fotograf se svým asistentem. Fotí se na velkoformátový fotoaparát 8x10 palců (největší na trhu běžně dostupný negativ). A vzhledem ke všem přípravám Crewdson každou scénu vyfotí přibližně 40krát, přičemž fotoaparát se za celou dobu nepřemísťuje. Už fotografie z takto velkého negativu jsou neobyčejně kvalitní, ale Crewdson ještě dokonalost každého snímku dohání v postprodukci. Stává se, že konečný obraz je pak složen až ze dvaceti negativů. Tak vzniká „skoro dokonalá” fotografie.

„Řekněme, že se snažím vždy udělat tu nejvíce technicky, formálně a esteticky dokonalou fotografii.”

Crewdsonovy realizace nevznikají jen v exteriéru. „Nikdy jsem nedělal rozdíl mezi snímky vytvořenými ve studiu a venku – podle mne je to nevhodné rozlišení. V podstatě mě zajímá krása fotografie, její výpravnost. Fotografie, které jsou nějakým způsobem mysteriózní, pozoruhodné, ale rozpoznatelné. Je mi jedno, jak a kde se mi tohle podaří vytvořit. To pro mne není podstatné”.

Nabízí se logicky otázka, jestli Crewdson nehodlá udělat další krok a se svými zkušenostmi se pustí do natáčení filmu. Takový vývoj Crewdson nepředpokládá. „Přemýšlím v limitech jednoho snímku,” říká. „Moje práce je hluboce propojena s tradicí. Opravdu nemám tušení, co se dělo před nebo po snímku. Opravdu nevím”

Gregory Crewdson prozatím vytvořil pětici souborů: Natural Wonders (1997), Hover (1997, černobílý), Twilight (1998-2002), Dream House (2002) a poslední Beneath the Roses (2005).

Článek patří do seriálu