Ivan Pinkava a jeho černobílý svět
Volné fotografii se věnuje od roku 1986, kdy absolvoval pražskou FAMU.
Ve své tvorbě se převážně věnuje portrétům a zátiším, často se v ní objevují biblické či mytologické motivy. Základem je především záhadné, mystické nasvícení.
Ikdyž jsou Pinkavovy fotografie směrem k divákovi velmi výmluvné, o to hůře jsou uchopitelné a zařaditelné do kontextu takzvaných současných fotografických trendů a nutí diváka k zamyšlení. Je to dáno postojem autora, který vědomě usiluje o to, stát mimo hlavní proud. Netouží vytvářet umění pro všechny, na což ani on sám v umění nevěří.
Jeho tvorba je inspirována dějinami výtvarného umění, nachází zálibu v posunech a záměnách navyklých formálních a obsahových vazeb v rovině ikonografie a ikonologie.
Jeho fotografie jsou silně inspirovány symbolickou a dekadentní literaturou, manýrismem, barokem či klasicistním výtvarným uměním.
Nejstarší fotografie Ivana Pinkavy z poloviny osmdesátých let zpodobňují manipulované a režírované fiktivní portréty spisovatelů, básníků a filosofů, mezi které patří například Gertrude Steinová, Ladislav Klíma, Sylvia Plathová, Antonin Artaud, F. M. Dostojevskij nebo Friedrich Nietzsche. Polopostavy sjednocuje motiv zavřených očí a jakéhosi nadpozemského světla, jež evokuje dojem nesmrtelnosti portrétovaných.
Další portrétní počin, tentokrát s žijícími umělci – spisovateli, básníky, malíři a grafiky, vznikl v průběhu devadesátých let. Jsou méně manipulované, rekvizity i historizující kostýmy mizí, jde pouze o řeč těla. Jejich povahové rozrůznění je tu širší a také výrazově akcentovanější.
Široký rozměr v jeho tvorbě dostává téma rodiny a rodinných vztahů. Rodiny fiktivních přízní, mýtické a současně skutečné sourozence. V těchto souborech nalezneme spousty otázek, například proč tradiční diptych křesťanského umění - Adam a Eva - tvoří jedinci, lesknoucí se mastnotou a špínou nebo proč Pietu tvoří přibližně stejná propletená dvojice anebo Satyr a Venuše (bratr se svou sestrou). Setkáváme se zde s tématem kontrapozic čistoty a neposkvrněnosti.
Zmiňme se také o Pinkavových zátiších, která by neměla být opomíjena, ikdyž si mnoho lidí může myslet, že neživé motivy jsou až druhotnou tvorbou tohoto fotografa. Fotografování zátiší mu umožňuje vytvářet věci tišší a skrytější, nejedná se však o snímky méně obsahové.
Zatím největší výstava Ivana Pinkavy se uskutečnila v roce 2004 v Galerii Rudolfinum s názvem Heroes a nejnovější - Znejistění středu, byla na přelomu roku 2009/2010 v galerii 5. patro.
Autor: Dita HavrankováDalší články autora [všechny články autora ]
Líbil se Vám článek? Hodnoťte jako ve škole:
|
tisknout |
Sdílet |
