Nevyčerpatelný Karl Lagerfeld

Pokud ani poslední jmenovaná Vám nezní povědomě, tak možná znáte německé nakladatelství Steidl, nebo magazín Vogue a pokud ani to ne, tak zcela jistě povědomě bude znít jméno německé automobilky Audi. Nabízí se otázka, co všechny tyto oblasti, od módy po automobilový průmysl, mají společného s Karlem Lagerfeldem? Odpověd je nasnadě, jsou jen nepatrným vzorkem záběru tohoto neobyčejného muže.

Pokud už jsme se setkali se jménem Karla Lagerfelda pravděpodobně to bylo ve vztahu s jeho návrhářskou profesí. On se ale dlouhodobě a úspěšně věnuje, kromě jiného, i fotografii. Vyšlo mu na třicet pět fotografických knih, jeho snímky se objevily ve většině módních magazínů a měl několik desítek výstav po celém světě. Naposledy expozici One Man Shown k Čechám asi nejblíže na přelomu 2006/2007 v berlínské galerii C/O Berlin. Další jeho velkou vášní jsou knihy. Není pouhým konzumentem, knihy i sám vydává.

Jeho fotografická kariéra je neoddělitelně spojena s návrhářstvím. Fotografem se stal vlastně náhodou a z nutnosti. V roce 1987 bylo potřeba nafotit nějaké reklamní materiály pro jednu kolekci a v té době se tímto profesionální fotografové nezabývali, byla to práce pro „staré vysloužilce” nebo pro mladé nezavedené fotografy, pro které to byla příležitost, jak se uvést na scénu. Lagerfeld, aniž by po tom jakkoli toužil, měl pocit, že si svou kolekci nafotí nejlépe. Sehnal si tedy asistenta, půjčil si vybavení a vrhl se do focení. O šest měsíců později již fotil katalogy, kampaně a různé editoriály. Naneštěstí zprávy o jeho fotografické kariéře jsou kusé. Většina informací o jeho osobě se soustředí na návrhářskou profesi a jako fotograf bývá opomíjen.  Jeho pole působnosti má velmi široký rádius, od jeho reklamní kampaně pro Dom Perignon s Claudiou Schiffer nebo později Evou Herzigovou, snímky pro magazín Numéro s modelkou Devon Aoki, německý Vogue nebo  z aktuálnějších prací například pro Harper's Bazaar. Karl Lagerfeld není jen fotografem módy. Jak je již výše zmíněno spolupracoval i s německou automobilkou Audi, pro kterou v roce 2007 nafotil kampaň sportovního vozu Audi R8.  

Velkou zálibou je Lagerfeldovi hudba. Hudbu s jeho posedlostí knihami (vlastní před  tři sta tisíc knih) nelze srovnávat. Už jsem slyšel o jedincích, co vlastní několik mp3 přehrávačů, ale zatím jsem nepoznal nikoho, kdo by měl nejen pár, ale několik desítek ipodů. Lagerfeldův hudební vkus se neomezuje na určité období nebo žánr. Poslouchá od Devendra Banhart, LCD Soundsystem a Stereolab až po punkové kapely jako Siouxsie, a ani klasika (Igor Stravinsky) mu není cizí. Mimo jiné asi i vztah k hudbě ho v roce 2006 svedl dohromady s francouzskou rockovou skupinou Rock&Roll, kterou nafotil.

Elementem, který se proplétá Lagerfeldovou fotografickou tvorbou posledních let je model Brad Kroenig (*1979). Je hlavním prvkem Lagerfeldova souboru  Metamorphosis. Ten je v podstatě o Kroenigovi samotném a „dokládá (jeho) mentální a fyzický vývoj,” dodává Lagerfeld. Karl Lagerfeld objevil Kroeniga na jednom castingu a od té doby ho sledoval svým objektivem. Focení začalo, když bylo Kroenigovi dvacet tři let.

Soubor byl sice už vystaven, ale je stále v procesu. Karl Lagerfeld s Bradem Kroenigem společně nefotili jen pro své potěšení a uvolnění tvůrčího přepětí, ale Brad se objevil i na Lagerfeldových snímcích pro Chanel či Fendi.

Okolo počátků života Karla Lagerferda kolují dohady. První ze záhad, které ho obestírají se týká hned jeho narození. Sám tvrdí, že se narodil v německém Hamburku v roce 1938. Ale podle údajů, které se objevily se narodil již v roce 1933. Další otazník visí nad tím, proč kromě data trochu pozměnil i své kořeny. Podle něj byl jeho otec Švéd, Otto Lagerfeldt (Karl si později změnil jméno na Lagerfeld), ale byl to prokazatelně Němec a živil se prodejem kondenzovaného mléka. Silné pouto měl mladý Karl k matce, která ho podporovala.

V patnácti letech se přestěhoval do Paříže, kde se o dva roky později zúčastnil mezinárodní návrhářské soutěže a vyhrál v kategorii „kabát” ( Yves Saint Laurent se jí ve stejném roce též zúčastnil a vyhrál v kategorii „koktejlové šaty”). Pro Lagerfelda to znamenalo skoro okamžitý úspěch, byl najat jako asistent do krejčovského domu Pierre Balmaina a zde se brzy stal šéf asistentem.

V šedesátých letech minulého století se pomalu začínal měnit trend. To Lagerfeld perfektně vycítil a přišel se svou kolekcí oděvů, které byly do jisté míry standardizované a stačilo si pro ně víceméně přijít do obchodu. Už nebylo potřeba se objednávat a následně čekat, nežli se svršek ušije - nastala doba „street fashion”. Sám vysvětluje: „Móda je něco, co odráží život a dobu, ve které žijeme.” “Rád pozoruji svět kolem sebe, co se děje. Nejhorší je, když přátelé začnou vzpomínat na staré dobré časy. Zapomeňte na to, co se dělo! To ubírá současnosti na její hodnotě. Co je zajímavé je teď. Pokud uvažujete nad tím, že to dřív bylo lepší, tak můžete také okamžitě spáchat sebevraždu.”

V roce 1982 Karl Lagerfeld začal pracovat u Chanelu. V té době to nebylo nic víc než společnost zabývající se výrobou parfémů s několika butiky, která skomírala od 1971, kdy umřela její zakladatelka Coco Chanel.

„Respekt není kreativní,” řekl jednou americkému Vogue. „Chanel je instituce a s institucí musíte jednat jako s prostitutkou – potom něco získáte.”

Chanel se mu nejen podařilo zachránit, ale udělal z něj obchodního giganta. Momentálně, jak máme šanci se přesvědčit skoro v každé drogerii nebo parfumerii - velká část zisků neplyne přímo z oděvů, ale z kosmetiky.

V současnosti navrhuje Karl Lagerfeld převážně pro Chanel, Fendi a jeho vlastní značku Karl Lagerfeld. Ale navrhuje oblečení i například pro H&M. V listopadu 2004 pro ně navrhl dvě řady oblečení, dámskou a pánskou. Spolu s uvedením do prodeje se objevil na billboardech. Většina oblečení se vyprodala do dvou dnů. Od té doby  si jistou dávkou ironie ztěžuje, že už nemůže vycházet na ulici. Dostalo se mu slávy a úcty, která je většinou vyhrazena popovým hvězdám.

Kromě kvality je na jeho práci obdivuhodná i kvantita. Výjimečně neplatí, že s kvantitou ubývá na kvalitě. Ještě v roce 2002 byl schopen chrlit jednu kolekci za druhou. Za tento rok navrhl celkem dvacet čtyři kolekcí pro Chanel, Fendi a pro svou vlastní značku (obvykle návrháři udělají tak čtyři kolekce za rok).

Ale kromě návrhářství ještě fotí a svou bibliofilii si realizuje v jedné divizi německého nakladatelství Steidl, jež se jmenuje Édition 7L. Před několika lety také otevřel knihkupectví pojmenované 7L.

A tím výčet jeho aktivit zdaleka nekončí. Jen pro zajímavost byl například požádán o návrh osmdesáti luxusních vil na Isla Moda („Fashion Island”) v Dubaji.

Kde na toto všechno bere energii? „Energie je pro mne jako dýchání, ani o ní nepřemýšlím.” Jakým směrem by se vydal, pokud by si musel vybrat mezi návrhářstvím a fotografií? „Raději bych spáchal sebevraždu, než abych si musel vybírat. Nutí mě něco, abych byl jen jedno z toho? Chci dělat oboje.”

• Americký sen Larry Sultana
• Stephen Shore: Obrazy obyčejného světa
• Filmový Philip-Lorca diCorcia
• Letající fotograf Yann Arthus-Bertrand
• Většinou černobílý Anton Corbijn
• Ani jedna z tváří Cindy Sherman
• Deník Nan Goldin

Líbil se Vám článek? Hodnoťte jako ve škole: