« zpět

Nikol Eněvová - Pohled za oponu světa módy

Zajímalo Vás někdy, jak skutečně vypadá život a kariéra modelky? Zda je vše jen otázka štěstí, nebo práce a odříkání? Zda je svět kolem módní scény skutečně tak zkažený, jak se povídá? Následující rozhovor Vám umožní podívat se 'za oponu'.

06.01.2010Osobnostiautor: Redakce

Jak ses k modelingu dostala? V kolika letech? Měla jsi ho odmala jako sen, nebo to přišlo spíš náhodou?

Kdyz mi bylo čtrnáct let, jely jsme s kamarádkou po schodech v metru kde jsem si v protisměru všimla “úchyla”, který mě pozoroval a pak mě při výstupu doběhl. Z úchyla se vyklubal ředitel jedné větší pražské modelingové agentury. Přezdívalo se mu “lovec z metra”, protože takto objevil více modelek pro svoji agenturu.

Jak probíhá u modelky ''kariérní vývoj"? Co jsou podstatné věci, které rozhodují o tom, jestli jsi úspěšná nebo ne?

Začne se jedním nebo dvěma testy (soubor fotek od jednoho fotografa) a s těmi pak modelka obchází různé castingy. Když si ji vybere nějaká zahraniční agentura, tak jí potom pořídí další test/y ve své zemi. Dále přijde na řadu hromada castingů a go&see. U nových tváří vždy agentura dostává od potencionálních klientů tzv. feedback, a podle toho usoudí, zda bude s modelkou dál spolupracovat a jestli se jim vyplati do ní investovat nebo ne. Takže první nejpodstatnější věcí je mít pár kvalitních testů a agenturu, která je ochotna modelku v jejích začátcích podporovat.

Kdo všechno ovlivňuje to, že máš/nemáš úspěch? Bookeři? Klienti? Fotografové? Pracuješ na sobě ještě nějak?

Ovlivnit potencionálni úspěch může cokoliv a kdokoliv. Největší vliv má ale v začátcich určitě booker, protože to je ten, kdo rozhoduje o tom na jaký casting a za jakým fotografem Vás vůbec pošle. Potom také záleží na štěstí, na tom, aby dívka byla ve správnou dobu na správném místě. Zároveň je dobré udržovat kontakty s fotografy, protože ti většinou mají vlastní databázi klientů a práci potom můžete získat přímo od nich. Takže je pro modelky důležité ve svém volném čase občas navštívit fotografa s nímž třeba někdy již pracovaly a neustále pracovat na svém portfóliu. I když již modelka získává dobře placené práce, neměla by na sobě přestat pracovat a odmítat např. freetesty jen proto, že se cítí, že to “už nemá zapotřebí”.

Co je pravdy na tom, že modelky si navzájem nepřejí úspěch a dělají si naschvály?

Na začátku jsou kamarádky skoro všechny. Po Vaší první větší zakázce jich ale většinou zůstává jen několik. V Miláně jsem zažila, že do apartmánu přišel fax s castingy a jedna “kamarádka” si ho vyzvedla rychleji než se ostatní vrátily. Druhý den se v agentuře divili jak je možné, že na casting pro Versaceho se z celého apartmánu dostavila jen jediná modelka.

Jak tě jako mladou slečnu (předpokládám, žes začala fotit už jako -náctiletá) ovlivnilo to, žes najednou začala dělat práci, při které se automaticky předpokládá, že patříš mezi nejkrásnější lidi světa? Změnilo to nějak tvé žebříčky hodnot?

Ze začátku mi to pomohlo odstranit některé komplexy, které jsem měla ještě z dětství, např. když jsem i v létě do školy nosila dvoje kalhoty, jen abych nemusela poslouchat některé poznámky mých spolužáků ohledně mých hubených nohou – co jsem začala pracovat v modelingu, stal se můj nedostatek mojí předností a díky těm “špejlím” jsem dostala řadu zakázek. Po čase, když se člověk neustále pohybuje mezi samými krásnými lidmi a začne se s nimi srovnávat, nachází na sobě najednou spoustu chyb, kterých by si za jiných okolností nikdy ani nevšiml. Ale tohle je všechno jen o fyzickém vzhledu, který je, bohužel, pro tuto práci nejpodstatnější.

Žebříčky hodnot se mi naštěstí nikdy nezměnily, a to možná i právě díky modelingu, který je samozřejmě tak trochu povrchní a každého zajímá jenom Váš vzhled, který Vás živí. V době, kdy jsem dostala několik prací najednou mě v agentuře vítali a objímali a když jsem třeba za týden nedostala ani jednu, tak mě při vstupu do agentury nikdo ani nepozdravil. Tehdy jsem si neustále říkala, kolik “kamarádů” z této branže by mi asi zůstalo, kdybych nedej bože měla třeba autonehodu s nějakými trvalými následky.

Jak se vyrovnáváš s tím, že tvá práce spočívá v podstatě v tom, že prodáváš svůj vzhled? Není tak trochu pravda (jak říkají indiáni), že fotka krade duši?

U fotek záleží i na na tom, co člověk vyzařuje, a právě v tom je podle mě rozdíl mezi krásnou tváří, která Vám nic neřekne a méně krásnou, která Vás ale něčím zaujme. Fotka duši určitě nekrade, správný fotograf a dobrá modelka naopak dokáží “neživé fotky” oživit a duši jim vdechnout.

Když fotíš a nějak pózuješ a tváříš se - odkud to vychází? Jsou to jen tvé přirozené vyjadřovací schopnosti nebo je potřeba to nějak cvičit a zdokonalovat? Učí modelky tohle někdo?

Když jsem poprvé přiletěla do Asie, dostala jsem na začátku několik prací, které mi ale po té první hned všechny zrušili. A důvod byl, že jsem neuměla pózovat. Takže mě hned druhý den v agentuře čekal “kurz pózování”. Výrazy je také dobře si nacvičit, třeba před zrcadlem, i když si u toho člověk připadá jak blb. Stačí několik výrazů, které se potom už jen opakují. Pózování v Evropě není tak důležité jako v Asii, kde mají na pózy specifické požadavky.

Čím myslíš, že se odlišují špičkové modelky od těch top top, které pak získávají kampaně za milióny dolarů?

Ty právě měly to štěstí, že byly ve správnou dobu na správném místě.

Dá se modelingem vůbec dlouhodobě uživit, nebo je to jen přivýdělek?

Modelingem se dlouhodobě uživit dá. Samozřejmě je ale nějaká věková hranice a je tedy dobře, aby každá modelka měla připravena nějaká zadní vrátka.

Jaká byla tvá nejhorší focení a proč? S jakými fotografy se ti fotí nejlíp? Je pravda, že (podle slov Helmuta Newtona) někteří fotografové se do modelky vždy na den zamilují a je pro ně bohyní a jedinou ženou v jejich životě?

Nejhorší pro mě bylo focení letní kolekce v největší zimě, kterou jsem kdy zažila. Venku, když se kolem mě všichni klepali v bundách a já na sobě měla jen bikiny a vizážistka mi namáčela vlasy ve studené vodě pro “svěží letní mořský efekt” a já ještě ten večer skončila s horečkou v nemocnici.

Mezi modelkou a fotografem se při focení vytvoří jakési pouto a čím je silnější, tím lepší fotografie potom vzniknou. Mnohokrát se mi při focení stalo, že fotograf za svým foťákem vykřikoval, že mě miluje, a že jsem to nejúžasnější co kdy viděl. Samozřejmě to není pravda, ale modelce to na tu chvíli pomůže cítit se žádoucí a chtěná což se následně promítá do fotek. Mezi fotografkami - ženami je to trošku jinak, tam se vytváří “kamarádské nebo mateřské pouto”.

Jaké pro tebe bylo dosud nejzajímavější focení?

Každé focení, které si užiji a že kterého mám následně dobrý pocit je pro mě zajímavé. Krásné bylo fotit na různých exotických místech, kam bych se třeba jinak nepodívala, ale stejně tak krásné je pracovat s fotografem - kamarádem, který dokáže vytvořit správnou atmosféru, třeba i na nějaké malé zakázce nebo jen pro rozšíření portfolia.

Pózují tě fotografové, nebo nechávají to, jak se hýbeš na tobě?
Případně nějaká kombinace? A co je ti příjemnější?

Většinou před prací dostanu náhledy různých fotek, které mají dohromady přiblížit záměr klienta. Takže z toho pak vím co se ode mě očekává a můžu se hýbat sama, fotograf potom doopravuje detaily nebo koriguje výrazy. Během několika prvních “cvaků” také zjistím jaké pózy a výrazy fotografovi sedí nejvíce, takže už potom není třeba, aby mě pózoval. Nejhorší je, když se sejde tým lidí, kteří se předem nedohodli a pak na mě fotograf křičí že chce velké pózy, dramatické výrazy, klientka k tomu dodá: “a víc úsměvů, buď milejší”, stylista: “ruku na tvář”, vizážista: “nedotýkat se obličeje” a nejlépe pak ještě někdo další z týmu, popř. oblíkačka prohodí: “já bych to viděla celé jinak”.

Jak se ti pracuje s napětím, které vzniká mezi modelkou a fotografem po čas focení? Je pro tebe příjemné, nepříjemné nebo ho nevnímáš?

Napětí by při focení být mělo. To fotografiím potom dodává hloubku. Je vcelku jedno jestli bude pozitivní nebo negativní. Znám jednoho renomovaného fotografa, který před focením svoje modelky vždy rozpláče, protože jak říká, jsou na něj pak tak naštvané, že ty fotky přímo srší emocemi.

Zajímají tě fotky, které z focení vzniknou nebo jsi jich už viděla tolik a sebe z různých úhlů tolikrát, že ti je to už jedno?

Jak které, když vím, že jsem fotila s dobrým fotografem, samozřejmě bych fotky potom ráda viděla, což se ale nestává často. Bohužel je to tak, že fotky většinou vycházejí dva-tři měsíce po focení. Takže když fotím v jedné zemi a pak za dva měsíce v nějaké jiné, jsem odkázaná na to, že mi moje editoriály, katalogy atd. sežene agentura. Ta má ale tolik práce a tolik modelek na starost, že na to velmi často zapomene. Spoustu fotek, které mám, jsem našla třeba v obchodě náhodou. Jednou dokonce u kamarádky na záchodě, při listování v jejím štosu časopisů.

Ovlivňuje to, že jsi úspěšná modelka nějak tvoje sebehodnocení? Připadáš si krásná?

Myslím, že vyloženě krásný si nemůže připadat nikdo. Každý má pár svých nedostatků, větších či menších, o kterých buď ví i okolí a nebo je o nich přesvědčen jen on sám. Navíc, jak jsem říkala výše, neustálý pohyb mezi nejkrásnějšími modelkami světa a neustálé srovnávaní se s nimi člověku moc nepřidá. To pak na sobě hledá i úplné maličkosti, které by ho jinak vůbec třeba ani nenapadly.

Jak se tvoji známí (přítel, přátelé) vyrovnávají s tím, že jsi spoustu času pryč a že žiješ ve světě, plném peněz, drog a 'světel reflektorů' ?

Tahle profese moc vztahům nepřeje. Ze začátku ve fázi zamilovanosti se to ještě dá nějak zvládat, potom ale přijdou na řadu problémy, protože vztahy na dálku všeobecně nefungují. Jiné by to bylo, kdyby se mnou mohl přítel cestovat. Rodina si už zvykla, že jsem pořád pryč a naštěstí mám skvělé rodiče, kteří mě už od začátku ve všem podporovali. Přátele mám díky této profesi po celém světě.. a těch několik málo nejlepších kamarádů, které mám doma mi naštěstí zůstalo, a s těmi se snažím vídat jak nejčastěji to jde. Nejdůležitější také pro blízké modelky je jejich důvěra v ní, musí vědět, že ji tento svět, ve kterém se pohybuje nemění a že iluzi, kterou vytváří, nepodlehne.

Jak tenhle svět vlastně reálně vypadá? Z mojí zkušenosti z Paříže a Tokya je to opravdu tak špatné, jak se říká, ale jakou máš ty?

... a ještě horší: p. Modeling je tvrdá profese, kde člověk musí mít ostré lokty a silný žaludek. Musí umět s úsměvem přijímat odmítnutí a to někdy i dost nevybíravým způsobem, musí se neustále vyrovnávat s tím, že je brán za kus masa, a že po focení, kdy se z Vás najednou na pár hodin stane ten nejdůležitější člověk na světě, zhasnou světla reflektorů a Vás si už potom nikdo ani nevšimne. Musí na sobě neustále pracovat, udržovat se v dobré fyzické i psychické kondici. Samozřejmě tohle všechno vyrovnávají i pozitiva, která s sebou tato profese také přináší a těch určitě není málo.

Máš v modelingu ještě nějaké cíle, kterých bys chtěla dosáhnout? A ve svém osobním životě?

Díky modelingu už jsem se podívala tam, kam jsem se chtěla podívat, naučila jsem se spoustu věcí o životě, získala důležité kontakty pro svůj další rozvoj a teď už se snažím více usadit. Jediné agentury, se kterými zůstávám v kontaktu jsou v Paříži, kam se budu stále rada vracet a v Tokyu, které je zase zajímavé po finanční stránce.

Ve svém osobním životě mám cílů spoustu, ale uvidíme, jaké překvapení mi život na cestě za jejich naplněním přichystá.

Článek patří do seriálu