Opomenutý Guy Bourdin

Cílem a obsahem módních fotografií v době, kdy se Bourdin dostal na scénu bylo v zásadě spojit buržoazní pojetí elegance s přáním spotřebitelů – usmívající se model v krásných šatech, nic víc, nic míň. Do těchto poklidných vod připlul Guy Bourdin se svou prudkou svěžestí. Psychodrama, implicitní násilí, morbidita a vybraně nejednoznačné vypravení. Sám jednou poznamenal, že nejčistší je obraz umírajícího nebo někoho v bezvědomí. Narativnost a morbidita, společně se zářivými barvami a častým použitím blesku, způsobily revoluci jejíž následky jsou zřetelné dodnes. Pokud se tážete v čem je jeho přístup tak přínosný, stačí si vedle sebe položit jeho fotografie a fotografie, jež byly do té doby standardem. Snímky Jeana Patchetta nebo rané fotografie Richarda Avedona v porovnání s Bourdinovým nábojem působí opravdu jako z jiné éry.

Jeho obrazy se nás vyptávají na lascivní nečekané otázky. Co mají společného ty dvě dívky skryté za závěsem, co se stalo dívce , ležící vedle silnice. Guy Bourdin do svých snímků vkládá i různé odkazy, které nám nejsou k rozluštění sdělení moc nápomocné. Jako na jedné fotografii z pláže zřejmá parafráze Kubrickova filmu 2001: Vesmírná odysea.

Poprvé v historii módního průmyslu samotný produkt - boty nebo šaty hrají jen vedlejší roli. Po Bourdinovi to byl obraz, ne produkt sám, který stimuloval naše touhy.  

Přestože zemřel na rakovinu v šedesáti dvou letech už v roce 1991 a jeho nejplodnější a nejúspěšnější období bylo před více jak třiceti lety, je neustále Bourdinova práce základem moderní módní vizuality a nevyčerpatelný inspirační zdroj, na nějž jedni nepokrytě navazují a vědomě se nechávají  jím ovlivnit, zatímco druzí jeho dílo prostě podvědomě používají. Fotografové Nick Knight a Glen Luchford patří mezi ty, jež se k jeho odkazu hlásí a jeho vliv je v jejich dílech také patrný, ale Bourdinovo dílo nijak nevykrádají. Staví na něm, ale sami si toho jsou dobře vědomi. V roce 2003 byla například i Madonna donucena k mimosoudnímu vyrovnání s Bourdinovými dědici. Důvodem sporu bylo příliš časté podobenství scén z jejího videoklipu Hollywood s jeho filmy. Ona sama mu složila poklonu - „tak nemocný a zajímavý!”.

Guy Bourdin se narodil v Paříži v roce 1928. Jeho celým životem se proplétá příběh jeho matky – rusovlasé bledé ženy, která se pak v různých metamorfózách objevuje v celém jeho díle. Matka ho opustila, on ji viděl jen jedinkrát v životě, když mu do restaurace jeho prarodičů z otcovy strany, kteří ho vychovávali, přinesla dárek.

V průběhu vojenské služby pracoval Bourdin jako letecký fotograf v africkém Dakaru. Po návratu do Paříže se zbavil vybavení, které si přivezl a utržené peníze chtěl investovat do svých vlastních fotografií. V tomto mezidobí se živil všemi možnými profesemi a zároveň hledal někoho, kdo by mu mohl být mentorem. Prý až na posedmé se dostal do ateliéru nikoho méně význačného, než otce surrealistické fotografie - Mana Raye. Ten se mu následně stal učitelem.

V šedesátých letech začal Bourdin pracovat pro Vogue , kde v té době byla šéfredaktorkou Francise Crescent, jeho velká podpora. V roce 1967 se začala psát historie jeho dlouhodobé spolupráce s Charlesem Jourdanem (oděvní designér, specializoval se především na dámskou obuv). Byla to vlna dekadence a rozčarování, na které se Bourdin v sedmdesátých letech svezl a která vytvořila, spolu s velmi pozitivním prostředím ve francouzském Vogue, pro Bourdina ideální podmínky, ve kterých vytvořil své nejlepší snímky.

Guy Bourdin měl pověst nepokojného perfekcionalisty s někdy až sadistickými sklony. Při realizaci svých idejí nebral přílišné ohledy na modely. Jednou pokryl dvě modelky lepidlem od hlavy k patě, aby je mohl celé obalit šperky. Naneštěstí jim nenechal moc prostoru na dýchání, takže po nějaké době obě modelky omdlely. K jeho hledání krásy na nečekaných místech se váže další příhoda, kdy fotil jednu finskou modelku pro Nova Magazín. Ona se samozřejmě snažila vypadat neuvěřitelně fascinující a krásná. On jí najednou hodil do klína krysu. Bylo to perverzní, ale efektní.

Je pozoruhodné, že se mu podařilo spojit tyto své temné vize a „nekalé” praktiky s komerční prací. Jeho fotografie pro kampaň Charlese Jourdana (návrhář, obuvní designér) zvýšily tržbu. Samozřejmě, že boty mohou být velmi fetišistický předmět, ale Bourdinovi se podařilo vytvořit neuvěřitelně nabité obrazy, jako například snímek autonehody, kde je vedle vraku auta jen obrys těla ženy křídou a vedle něho boty. Takovéto šokující spojení utkví v paměti spíše než fotografie sličné dívky pobíhající po Champs-Élysées.

Je tedy otázkou, jak je možné, že jeho tak zásadní a v době svého vzniku revoluční dílo není nesmazatelně zapsáno v kolektivní paměti přinejmenším stejně jako Helmut Newton? Předně Guy Bourdin neměl nejmenší zájem stát se „slavným” a bohatým. A za svého života nedovolil, aby byla uspořádána jediná jeho výstava nebo byla vydána kniha s jeho fotografiemi. Nepřál si, aby s jeho fotografiemi bylo nakládáno jinak, než pro co byly prvotně určeny. První jeho výstava se uskutečnila v roce 2003 ve Victoria & Albert Museum v Londýně.

Sám byl neobyčejně vzdělaný v oblasti umění a mezi jeho oblíbence patřili Francis Bacon, nebo Balthus, Hans Bellmer, Man Ray a ostatní surrealisté. I on sám byl velmi zručný. Podle Manolo Blahnika (britský módní návrhář) jeho v tomto smyslu odmítavý postoj k vlastní práci byl zapříčiněn tím, že Bourdin měl ambice stát se umělcem a byl do jisté míry znechucen ze své práce a sám ze sebe zklamaný. Na druhou stranu se Blahnik vyjádřil, že Bourdin byl velmi zvláštní člověk, „jednoznačně ovládaný démony“. Byl malý, s kňouravým hlasem a neuvěřitelně náročný, ale všichni ho milovali a chtěli s ním pracovat.

Jedním z projektů, který chtěl realizovat, a se kterým se svěřil svým přátelům, bylo fotografování mrtvých těl v márnici. Měl v úmyslu zaznamenat jejich rozpad.

Celé jeho dílo je možná jen velkým sarkastickým vtipem, který přes svůj někdy šokující obsah má nesporné obrazové kvality.

V roce 2007 byla v Londýně uspořádána prodejní výstava jeho 41 fotografií. Největší tisky měly rozměry 100x110 cm a prodávaly se jen v exkluzivních edicích po jedné. Cena těchto fotografií začínala na £ 12 000 (zhruba 360 000 Kč).

Vedle fotografie se Guy Bourdin zabýval i filmem. Jeho krátké filmy jsou ke shlédnutí na: http://www.showstudio.com/projects/guy/guy_movies.html.

• Americký sen Larry Sultana
• Stephen Shore: Obrazy obyčejného světa
• Filmový Philip-Lorca diCorcia
• Letající fotograf Yann Arthus-Bertrand
• Většinou černobílý Anton Corbijn
• Ani jedna z tváří Cindy Sherman
• Deník Nan Goldin

Líbil se Vám článek? Hodnoťte jako ve škole: