« zpět

VIVIENNE WESTWOOD, KRÁLOVNA PUNKU

25.07.2010Osobnostiautor: Eva Došková

Britská návrhářka Vivienne Westwood bývá velmi často označována jako tvůrkyně a průkopnice „punk módy", také ale zcela oprávněně jako jeden ze současných nejvlivnějších trendsetterů.

Vivienne Westwood přišla na svět roku 1941 v Tinwhistle, Anglii. Studium na Harrow Art School, ukončila už po jednom semestru a s vysvětlením, že „svět umění není nic pro ni“ pokračovala ve zcela jiném typu studia, aby se stala učitelkou na národní škole. Do tohoto zaměstnání také nastoupila a odhodlaně se mu věnovala až do doby, kdy se zcela náhodou, avšak osudově střetla s Malcolmem McLarenem, mužem, který stál za nejslavnější punkovou kapelou všech dob, The Sex Pistols.

Pod vedením McLarena a za jeho nesporného vlivu Westwood vklouzla do světa mladistvé módy, která tehdy zcela jasně odrážela změny ve společnosti a naštvanou revoltu tehdejších teenagerů. Ona a její návrhy se velmi záhy staly zodpovědnými za zrcadlení této vnitřní agrese, transformované do oděvů. Také se ale stala jednou z hlavních reklamních tváří sociálního hnutí, reflektujícího charakter měnící se doby u britského obyvatelstva, známého zpočátku jako Teddy Boys, později Rockers, a konečně, the Punks.

V roce 1971 bylo již duo McLaren-Westwood zcela připraveno provést radikální změny v britském stylu. Podařilo se jim to s řadou obchodů, nacházejících své místo na 430 Kings Road v Londýně. První pojmenovali Let It Rock, ve své podstatě šlo o revivalový butik s oblečením z padesátých let, koncentrující se na hnutí Teddy Boys a slavné páskové obleky. Kromě textilních výrobků zde byla nabízena také cédéčka a nejrůznější drobnosti z již zmiňovaných padesátých let. Už v roce 1972 byl název obchodu změněn na známý slogan Too Fast to Live, Too Young to Die, údajně zahlédnutý na motorkářské bundě. O dva roky později pak Westwood a její partner McLaren otevřeli širokou veřejností ne zcela nadšeně přivítaný „Sex Shop“, specializující se na bondage a fetiš oděvy z gumy a kůže. Do povědomí undergroundu se však zapsali zlatým písmem: rocková hvězda Adam Ant se dokonce vyjádřil, že: „Sex byl jedním z nejskvělejších a nejohromnějších obchodů v historii."

V mysli Westwood a McLarena se objevovala nejčastěji slova jako satira nebo snaha o převrácení pojmu chic. V tehdejší konzervativní Anglii byli dokonce oba stíháni policií za nošení trička zobrazujícího homosexuálního kovboje. Revoluce tedy byla nejen na místě, ale také zcela nevyhnutelná.

V roce 1975 společně otevřeli Seditionaries, první opravdu autentický obchod s punkovou módou v Londýně. Jon Savage, redaktor magazínu Face, nazval jejich práci jako „jediný moderní vzhled sedmdesátých let". V Seditionaries přenesli tvrdé hrany street stylu dokonce i do svého interiéru, se zdmi plnými fotografií rozbombardovaného a válkou zničeného Londýna. Když se však Viviennina kolekce „Pirates“ časově shodovala s novým londýnským módním hnutím „New Romantic“, obchod znovu změnil své zaměření a dostal jméno „The World's End“, konec světa. Bizarní interiér naladili do fantasy tónů, dlaždice z břidlice, kukačkové hodiny či šikmé podlahy, nic z toho nechybělo. Výsledný dojem působil velice originálně. Její další kolekce dostala přezdívku „oblečení hrdinů“ a místo jednoho z jejích patronů zodpovědně zastával Boy George, který však tehdy teprve čekal na doby své ohromné slávy.

Nadcházející tři kolekce Westwood: Savage (1981), Hobo a Buffalo (obě v 1982), dostaly nálepku vysoce inovativních. Ovšem ani jejich přehlídky nezůstávaly pozadu, divoce inscenované show, kdy modelky na náměstí tančí na hudbu z Apalačským hor, pokryté blátem místo make-upu, velmi záhy inspirovaly i další návrháře.

Brzy poté následovala další prodejna, tentokrát umístěna v módním londýnském West End a vyzdobena 3D mapou Afriky. Dostala jméno Nostalgia of Mud, tedy nostalgie bahna, název popisující touhy střední třidy po ošuntělém vzhledu chudáků, který byl tehdy shledáván velmi chic. Návrhy Westwood v této době skládala z hadrů zamotaných ve vlasech, podprsenek nošených na roztrhaném oblečením místo pod ním (mimochodem jeden z hlavních trendů letošního jara, prezentovaný od Alexandra Wanga až k Marcu Jacobsovi), a nakonec punkově potrhaných a zničených trik.

V roce 1983 však spojení Westwood s McLarenem přešlo do velmi výbušného a bolestivého konce. Bez jeho opatrovnictví, ale také často velmi arogantního vedení, začala Westwood rozširovat své designové kolekce. Kolekce The Witches (léto 1983), první, do které se pustila úplně sama a k niž jí inspirovala kniha o woodoo, byla velmi úspěšná ve své síle zvláštně tvarovaných, střižených a dimenzovaných oděvů (například výstřih se často nacházel pod paží). Její návrhy nebyly stříhány na pracovní desce, ale přímo na těle, stejně jako veškeré vrstvení, zamotávání či drapérie.

Poté, co si v několika sezónách připsala absenci, vrátila se roku 1985 silnější, než kdy dříve. Kolekce se soustředila na krinolínové sukně bublinového tvaru, spolu se punčochami vytaženými až ke stehnům. Tato Mini-Crinis série způsobila velký posun v chápání siluety, který se šířil fashion světem neskutečnou rychlostí. Prvním přejímajícím se stal Jean Paul Gaultier, velmi záhy ho však následoval téměř každý druhý designér v Evropě a New Yorku. Od roku 1990 Westwood pokračovala v panování ve svém křesle královny punk módy. Stále pohoršovala a urážela svět módy, ať už s modelkami nahoře bez, či s velmi bizarními kreacemi na každoročních přehlídkách v Paříži a v dalších centrech designu. Nová tvář Vivienne Westwood je mnohem blíže uhlazenému průměru, stále však vyniká svojí invencí. Z posledních prací můžeme jmenovat například její kooperaci s Melissa, značkou vyrábějící plastové boty. Přítel z dětství, Freda Vermorel, napsal roku 1996 Vivienninu biografii, která se na krátkou dobu stala bestsellerem.

Westwood a McLaren mohou zcela oprávněně tvrdit, že právě oni vynalezli „punkovou módu" . I přes Vivienninu vzpurnou povahu, módní znalci uznávají její práci jako nesmírně důležitou. Kolekce „Pirates“ se dokonce stala středobodem sbírky moderního oblečení v londýnském Victoria & Albert Museum. Dekadentní, zvrácené a dementní jsou slova, kterými Vivienne Westwood popisuje své návrhy. Stejně tak: „Mým cílem je, aby chudí vypadali jako bohatí a bohatí měli vzhled chudých."

Autor: Eva Došková

Další články autora [všechny články autora ]