« zpět vkaly-cover

Focení železnice 1: Začínáme

První díl, určený pro začátečníky, se zabývá naprostými základy nutnými pro pořizování klasických záběrů v krajině. Pod každou kapitolkou najdete dvě ukázkové fotografie, z nichž první vám nastíní, „kudy cesta nevede“, a druhá napoví, jak by měl snímek vypadat.
01.12.2010Praxeautor: Filip Kočí

Každý fotograf mívá své primární zaměření. Najdeme mezi sebou krajináře, módní fotografy, industriální nadšence a mnoho dalších více či méně vyhraněných skupin. Jednou z nezanedbatelných fotokomunit jsou i fotografové železniční. Ačkoli by se mohlo zdát, že se jedná o okrajovou záležitost, opak je pravdou. Drážní nadšenci s poloprofesionální až profesionální fotovýbavou se v naší vlasti dají počítat po stovkách a jejich fotografická i postprodukční úroveň často dokáže pozitivně překvapit. Nechte se i vy inspirovat radami, které ctí tato specifická skupina lidí a zkuste se přiučit něco z pravidel železniční fotografie. Možná ve vás tyto řádky vzbudí spícího železničního fanouška...

Násvit

Prvním a snad nejdůležitějším předpokladem pro vznik dobrého železničního záběru je vhodné počasí. Bez sluníčka to zkrátka nejde. Tedy jde, ale šance na líbivý záběr bez přímého slunce jsou podstatně menší, nehledě k tomu, že je pak snímek potřeba podrobit náročnější postprodukci. Proto ze začátku doporučuji vyrážet ke kolejím pouze s příslibem slunečného počasí.
Předpokládejme tedy, že nám předpověď přála a my se dostavili ke kolejím s bezoblačnou oblohou nad hlavou. Nyní je potřeba slunečné počasí řádně zužitkovat, a to tak, že zohledníme směr slunečního svitu vůči kolejím. Zachycený vlak by měl mít nasvícené jak čelo lokomotivy, tak bok soupravy. Jednoduše řečeno, ideální je slunce v zádech.  Přestože (jako u všeho) existují výjimky, tak v drtivé většině případů nenasvícené čelo či bok vlaku silně ubírají na atraktivitě snímku, a proto ze začátku doporučuji respektovat tuto zásadu jak jen to bude možné.

NE

ANO

Výběr  fotofleku

Přestože česká železniční síť disponuje téměř 10 000 km tratí, není až tak úplně snadné najít si vhodné místo pro focení. Koleje vedou lesy (kde jsou stíny), křovinatými úseky (kde porosty zaclání výhledu na vlak), podél protihlukových stěn (které většinou působí dost ohyzdně) a mnoha dalšími neatraktivními úseky. Naší snahou by mělo být vyhledat takové místo, které nám umožní nejen vyfotit vlak, ale také zasadit ho do nějakého příjemného oku lahodícímu prostředí. Proto se vyhneme výše zmíněným úsekům, stejně jako větším nádražím, kde se podvozky soupravy často schovávají za hranu nástupiště. Raději se projdeme  podél trati a poohlédneme se po nějakém pěkném místě, které nám umožní fotit vlak z vhodného odstupu a s příjemným pozadím.

NE

ANO

Úprava fotofleku

Mezi nepostradatelné nástroje železničního fotografa patří ruční pilka, jež pomáhá v likvidaci náletových dřevin podél trati, které nežádoucím způsobem lezou do záběru. Pokud nemáte pilku, zlikvidujte menší dřeviny alespoň ručně a případnou trávu zasahující do podvozků pošlapte.

NE

ANO

Kompozice

Po patřičné úpravě stanoviště přichází na řadu příprava kompozice. Jedno z úskalí železničního focení je nepříjemný fakt, že na pořízení záběru jedoucího vlaku máte pouze jeden pokus. Proto je předem třeba řádně si promyslet kompozici, přičemž pravidla pro její tvorbu se samozřejmě nijak neliší od ostatních fotografických odvětví. Zde bych si však dovolil vypíchnout jedno drážní specifikum: je důležité, aby se na snímek vešel vlak celý, případně aby byl jeho konec skryt za  příhodným objektem (keř, budova…). Uříznutý konec soupravy v naprosté většině případů degraduje sebelepší záběr na pouhý dokumentační cvak viz níže.

NE

ANO

Expoziční hodnoty

Fotoflek máme vyčištěný, kompozici připravenou, za obloukem se již ozývá houkání vlaku před nechráněným přejezdem. Zbývá už jen připravit náš aparát. Jelikož se jedná o předmět v pohybu, vyhneme se delším časům závěrky. Pokud fotíme motoráček na lokálce s traťovou rychlostí 30km/h, bohatě si vystačíme s 1/400s, jestliže ale číháme někde u koridoru na pendolino, připravíme si závěrku na hodnoty o řád nižší, při slunečném počasí by to neměl být problém.

NE

ANO

Teď, když už máme vše připraveno, nezbývá než si počkat na příjezd „našeho“ spoje, ve správný okamžik stisknout spoušť a s hřejivým pocitem dobře odvedené práce se přesunout na další fotoflek.

Autor: Filip Kočí
Další články autora [všechny články autora ]

Líbil se Vám článek? Hodnoťte jako ve škole:

1 2 3 4 5     hodnocení: 2.32, hodnoceno: 38 krát.
Štítky: foto lokace

tisknout
Sdílet
 

Magazine / Články / Praxe / Focení železnice 1: Začínáme