« zpět brooker-cover

Lukáš Dohnal: Minimální výška 173 cm a štíhlá postava

Agentura Look Model Management patří na českém trhu k těm nejzavedenějším a nejúspěšnějším. Modelky, které zastupuje, se pravidelně objevují na obálkách tuzemských i zahraničních časopisů, procházejí se po světových molech. Kromě hezkých těl a tváří však za tím stojí i práce bookerů. Jeden z nich, Lukáš Dohnal, který kromě práce bookera uplatňuje svůj talent také jako módní fotograf, LightGarden Magazine svěřil, co tato práce obnáší a jak to vypadá na současné modelingové scéně z pohledu zevnitř.
25.01.2010Praxeautor: Eva Došková

Rozhovor s Lukášem Dohnalem, bookerem agentury Look Model Management.

 

Jaký je běžný den v životě bookera? Co vše má vlastně na starosti a jaké jsou předpoklady pro tuto práci?

Jako booker mám na starosti vše okolo chodu agentury, to znamená, že vyřizuji castingy, scouting, cestování modelek, pohovory s novými tvářemi, získávání nových kontaktů. Hlavním předpokladem je komunikativnost a také ochota věnovat se tomu nad rámec pracovní doby. Tahle práce se člověku musí stát koníčkem.

Jaká jsou konkrétně u Vás obecná kritéria pro přijetí modelky a jak moc se od nich lze vzdálit?

Obecná kritéria máme klasická - minimální výška 173 cm a štíhlá postava. Od výšky se dá upustit třeba při nižším věku, nebo je-li kompenzována něčím jiným, o čem víme, že modelku prodá. S postavou se moc ústupků dělat nedá, velikost oblečení na přehlídková mola i focení je standardně 34/36,výjimečně 38, takže je nutné se toho držet.

Souhlasíš s tím, že módní průmysl podporuje anorexii? Bookeři bývají uváděni jako příklad impulzu k chorobnému hubnutí mladých slečen, stalo se i Tobě osobně, že jsi byl z něčeho podobného nařčen?

Asi je to částečně pravda, ale myslím, že je to hlavně celkovým trendem – být zdravý, štíhlý a krásný. Společnost se pohybuje mezi dvěma extrémy, jedni mají nadváhu a druzí jsou moc hubení. Jedny nutíme hubnout a druhé přibírat a tak stále dokola. Trend přes míru hubených modelek je sice stále aktuální v některých zemích, ale už to není tolik pravidlem. Anorexie určitě nepostihuje ČR v nějak velkém měřítku. Když vezmu příklad Spojených států amerických, kde je skoro padesát procent populace obézní, anorexií trpí asi pět procent. Tím nechci jakkoli snižovat nebezpečí anorexie, jen chci ukázat, že nebezpečí číhá i jinde. Zatím se mi však nic takového, že by můj úsudek způsobil psychické problémy nějaké dívce, nestalo. Jednou jsme ale odmítli vzít slečnu z opačného důvodu, byla až moc hubená a nebyla ochotná přibrat.

Je snadné poznat při prvním setkání, že slečna je přímo zrozená pro modeling nebo to ukáží až první, druhé, třetí foto testy? Pomáhají Ti při posuzování nových tváří zkušenosti fotografa?

Zkušenosti fotografa mi při tom hodně pomáhají, ale snadné to úplně není. Zvláště u mladých holek, které jsou většinou hodně zakřiknuté, a člověk nedokáže odhadnout, jestli to dokáží překonat. Modelka nemůže být pouze krásná, ale musí být i komunikativní a umět tu krásu prodat, což je u některých problém.

Rozhoduješ se při nabírání nových tváří i jako muž, kterému by se ta či ona modelka líbila v osobním životě, nebo na ni koukáš doopravdy jen jako na modelku, okem bookera a fotografa?

Dívám se na ni jako na modelku, vím, že to zní asi těžko uvěřitelně. Ale kdybych se to nenaučil, za chvíli bych se z těch všech krásných holek zbláznil. Samozřejmě, když jsem začínal s focením, bylo to naopak. Samé „wow, to je kočka“, teď je to spíš „wow, tu bych fotil“.

Snažíte se nabízet všechny modely stejně nebo rozhodují i osobní sympatie, případně pocit, že konkrétní slečna je kupříkladu méně spolehlivá, tak ji také budete nabízet méně, abyste neohrozili dobré jméno agentury?

Snažíme se nabízet všechny stejně, ale osobní sympatie hrají roli, ať člověk chce nebo nechce. A zmíněná spolehlivost spadá do osobních sympatií.

„Půjčíte” modelku každému fotografovi, který Vám napíše o free test, nebo je velmi pečlivě vybíráte?

Free testům se po špatných zkušenostech snažíme vyhýbat. Fotografy samozřejmě před focením zvu na pohovor do agentury, kde si s nimi promluvím a prohlédnu jejich portfolio. Prohlédnutím portfolia však většinou spolupráce končí (smích). Ale bohužel už se nám i stalo, že přestože fotograf byl nejen šikovný, ale i sympatický, tak zřejmě nepochopil, že k free testu nepatří free okukování modelky při převlékání a oplzlé poznámky. Takže jsme od free testů s neznámými fotografy hodně upustili.

Jak moc si může modelka dovolit nabízené zakázky odmítat, jaké jí případně hrozí postihy?

Modelka má právo práci odmítnout, pokud ji před tím jakkoli nepotvrdila. Což zní sice jako samozřejmost, ale bohužel není. Sankce jsou adekvátní velikosti problému, který způsobila. Ale musím zaťukat, že za mého působení se nic takového nestalo. Jinak samozřejmě, pokud se někdo chce modelingu opravdu věnovat, odmítat by práce neměl, někdy se stane, že druhá taková šance prostě už nebude, nehledě na to, že každá zkušenost je zvlášť na začátku cenná.

Orientujete se spíše na český nebo na zahraniční trh a proč?

Orientujeme se spíše na zahraniční trh, ale v současné době se začínáme soustřeďovat i na tuzemský trh. Je to proto, že v zahraničí se dobře uplatní i nekomerční modelky, které by neměly v Čechách šanci. V poslední době ovšem rozšiřujeme i komerční divizi pro Čechy.

Kde je v současnosti o české modelky největší zájem?

Za nás mohu říci, že v Asii. Krize tam není zdaleka tak citelná jako v Evropě a USA, práce pro modelky mají stále hodně a nebojí se vzít i méně zkušené modelky.

Do světa modelingu slečny většinou vstupují velmi mladé, jak podle Tebe či Tvých zkušeností může třeba sotva patnáctiletou slečnu ovlivnit, vydá-li se sama na několik měsíců do cizí země?

Podle mých zkušeností to modelku ovlivní pozitivně. A to nemyslím jen profesně jako modelku, ale i osobnostně. Dvouměsíční pobyt v cizí zemi většinou udělá z mlčenlivé "patnáctky" komunikativní mladou slečnu a prospěje též rozvoji jazykových schopností a samostatnosti. Profesně se modelka v zahraničí většinou posune za kratší dobu rychleji, než kdyby byla u nás. Zapříčiněno je to profesionálnějším přístupem a větším množstvím ať už práce nebo free testů než tady.

Kolik máte pod svými křídly modelek? Je práce pro všechny nebo dokonce uvažujete o nějakém masovém nabírání dalších? Nechybí na české modelingové scéně mužští modelové?

Modelek máme asi třicet. Jelikož ekonomická krize se modelingu nevyhnula, tak bohužel práce pro všechny teď není. Hlavně v Čechách je nyní velká přednost dávána komerčním tvářím a celkově nabídka práce hodně klesla... Co se týče modelů, myslím, že opravdu dobrých mužských modelů, kteří by byli srovnatelní s těmi v zahraničí, je nedostatek. Muži se sice zkoušejí ucházet o místo v agentuře celkem často, bohužel ale většinou nesplňují požadavky.

Děláš i scouta, oslovuješ  dívky i přímo na ulici? Jaké bývají reakce?

Scouting dělám jen okrajově. Spíš než na ulici, dělám hlavně Internet scouting, kde je to jednoduché. Ale když na to přijde, oslovím pomyslnou modelku i na ulici. Reakce jsou většinou překvapené, v obličejích čtu něco jako: „Ať mě ten divný pán nechá proboha být!" Často se stává, že takto oslovená slečna už také u nějaké agentury je.

Jaký je vzájemný vztah mezi většími agenturami? Snaží se navzájem si konkurovat, přetahovat modelky a podobně?

K přetahování modelek čas od času dochází, ale myslím, že se nedá mluvit o nějaké velké nevraživosti.

Myslíš, že je na českém trhu příliš mnoho agentur? Jak poznat tu dobrou a co si myslíš o agenturách, které dají příležitost úplně každému, ačkoliv na modeling očividně nemá ty správné předpoklady?

Agentur je tu spousta, ale těch, které opravdu fungují, je tu ani ne tolik jako prstů na obou rukách. Hodně agentur se tu snaží přiživit na touze dívek stát se modelkou a jen tahají peníze za nesmyslné služby. Dobrou agenturu lze poznat už podle internetové prezentace, která by měla být na určité úrovni, dál bych se řídil modelkami, které zastupuje a referencemi. Také bych nezapomněl na osobní dojem z jednání s agenturou. A určitě by po modelce neměli chtít patnáct tisíc za foto test, který bude fotit s nějakým kníratým strejdou u něj doma v panelákovém bytě na strakatém koberci... Agentury, které nabírají úplně každého, samozřejmě nerespektuji, protože pro neznalé vrhají špatné světlo na všechny ostatní. Na druhou stranu by měl mít každý aspoň trochu soudnost a nehrnout do něčeho, na co na první pohled nemá.

Článek patří do seriálu
  1. Lukáš Dohnal: Minimální výška 173 cm a štíhlá postava právě čtete
Autor: Eva Došková
Další články autora [všechny články autora ]

Líbil se Vám článek? Hodnoťte jako ve škole:

1 2 3 4 5     hodnocení: 2.00, hodnoceno: 25 krát.

tisknout
Sdílet
 

Magazine / Články / Praxe / Lukáš Dohnal: Minimální výška 173 cm a štíhlá postava