« zpět

Miro Hvozdenský - Klubko života krok za krokem

27.10.2009Praxeautor: Miro Hvozdenský

Myšlenka

Počátek celé fotky u mě vždy vzniká vizí, myšlenkou. Některé obrázky již přímo vidím a vím jak budou vypadat, u některých zase naopak, mám myšlenku a hledám tu správnou představu/způsob pro její ztvárnění. Každou myšlenku, nápad si buď poznamenám nebo hned kreslím do k tomu určeného bloku. Inspirace přichází většinou sama (při rozhovoru, z hudby, z filmu, ze života, někdy ze snů...) V tomto případě se myšlenka točí kolem volby a možností člověka jako jednotlivce. Každý tahá za své nitky sám a každý z nás může změnit cokoliv, jen musí sám chtít. Postava má vyjadřovat dynamiku, odhodlanost a vůli. Zda se to povedlo, musí každý divák posoudit sám. Proto i ten název „Everybody can“. Neberte tento postup jako dogma, možná byste některé kroky udělali jinak, některé možná úplně vypustili, ukáži vám, jak jsem zvyklý pracovat já.

Skica

U téhle fotky jsem zpočátku nevěděl, co bude postava tahat, věděl jsem jen, ze to bude stuha. Myšlenka klubíčka, neboli „životního“ klubíčka, vznikla až na začátku focení. Tady jsem však jistý čas koketoval s myšlenkou zapojení více klubíček, protože člověk si za život projde různými životními událostmi. Ta jsem chtěl zasadit do prostoru ztrácejícího se v dálce, ale nakonec jsem usoudil, že jednodušší podání ukáže myšlenku lépe. Takže myšlenka byla jasná a mohlo se fotit.

Krok 1 – základní fotografie

Prvním krokem pro vytvoření takového obrázku je vždy kvalitní základní materiál, t.j. fotografie s dobrým/vhodným světlem, technickou kvalitou a profesionálním výkonem modelky. Co zvládnete dobře udělat ve fotoaparátu, o to méně práce máte v počítači. Tento snímek byl již od samého začátku pořízený pro vymaskování a fotomontáž, proto jsem nijak zásadně neřešil pozadí a podlahu. Soustředil jsem se spíše na práci s modelkou, výraz, pózu a její dynamiku.

Krok 2 – základní úpravy (anatomické korekce, retuš, ořezová maska, základní barevné úpravy)

Téměř každou fotografii začínám drobnými anatomickými úpravami, ne však v každém případě jsou nutné. Pro tento snímek se hodilo upravit malinko některé partie, které divák ani nepozná, ale podvědomě je citlivě vnímá. Proto ty drobné korekce anatomie.

Provádím je nástrojem „Liquify“ velice opatrně, pokud možno bez ztráty přirozené struktury. Pokud dojde k deformaci struktury, je nutné ji po ukončení úpravy tvaru doretušovat (razítkem nebo „healing brushem“). Po těchto úpravách dělám většinou ořezovou masku. V zásadě vždy až po anatomických úpravách. Ušetříte si tím čas opravy masky, jestli ji provedete před anatomickými úpravami. Způsob vytvoření ořezové masky je na volbě každého soudruha, jestli zvolíte „path“ nebo „rychlou masku“ nebo „alpha chanel“...pro „myšáky“ je vhodnější maska pomocí cesty (path), pro „tableťáky“ spíš klasická maska. Následně pak objekt vyretušuji.

Většinou používám „healing brush“ nebo „patch tool“ v kombinaci s „clone stamp“ (klonovacím razítkem). Pro jemné retuše „clone stamp“ s opacitou od 10-30%. Retušuji povětšinou nedostatky pokožky nebo drobné opravy stínů. Když je vše opraveno, vyretušováno a vyřezáno, pouštím se do dalších úprav. Začínám vždy nahrubo, t.j. přizpůsobím si obraz do základního barevného tónu pomocí křivek a saturací v jednotlivých vrstvách a jejich prolínáním až k samotnému hrubému základu.

Krok 3 – vytvoření modelu stuhy

Tady je jenom na vás, jaký postup zvolíte. Buď si seženete reálnou stuhu a vyfotíte ji nebo si ji vytvoříte softwarově. Jelikož jsem chtěl dosáhnout nerealistického chování stuhy, zvolil jsem druhou možnost. Tady nebylo nijak zvlášť důležité vymodelovat stuhu do nejmenších detailů ani komplikovaně stuhu nasvítit. Je to jednoduchý objekt s plochou, se kterou se dobře pracuje v bitmapovém grafickém editoru, takže si ji můžete zúžit/rozšířit, zesvětlit/ztmavit jak potřebujete (alespoň pro mě jednodušší než v 3D softwaru).

Krok 4 – vymaskování postavy, vložení textury podlahy a background zdi, vložení stuhy do scény a její úpravy

Tady už začíná ta správná zábava. K vymaskované postavě doplním texturu podlahy a texturu zdi, která bude za objektem. Vše zatím v hrubém provedení, jen s barevným sladěním s objektem (křivkami). Pak doplním model stuhy a přizpůsobím její tvar – u rukou bude stuha více zmačkanější, úpravy některých úhlů zakroucení a nakonec úprava perspektivy s dojmem, že stuha levituje někde v dálce.

Krok 5 – detailnější úpravy barevnosti, kontrastu, vytvoření stínů

Tady jsem začal v první řadě s vytvořením celkové atmosféry, a to ztmavením podlahy a jednotlivých částí obrazu. Vytažením kontrastu (křivkami/levely) a přitmavením (burn tool). Pak jsem přizpůsobil světlo na postavě, aby ladila s prostředím (opět brun tool). Některé části postavy jsem ztmavoval křivkami v jednotlivých vrstvách a rychlou maskou umazával časti, které nebyly potřebné. Takto jsem se dostal k hloubce v oblasti nohou.

Stíny jsem pak vytvořil velice lehce: duplikováním vrstvy s postavou, ztmavením křivkami do úplné černé a pak rozmáznutím „gaussian blurom“. Pozor však, není stín jako stín. Každý stín má svojí barvu, v tomto případe bude do žluta, takže křivkami jsem ubral modrého kanálu, až jsem se dopracoval k barevné vyrovnanosti s celkovou scénou. Pak rychlou maskou uberte intenzitu v místech, kde stín není až tak viditelný. Nezapomínejte na detaily, i ten nejmenší prst na noze má pod sebou mini-stínek.

Krok 6 – další dolaďování barev, dokreslování škrábanců

Obrázek už se pomalu chýlí ke konci. Chtěl jsem však ještě mírně podtrhnout dramatičnost a surrealistické pojetí barev. Proto brushemi, které najdete všude možně po internetu (stačí si zadat do vyhledávače „free photoshop brushes“), dokreslím pár škrábanců po stranách. Následně v další vrstvě křivkami a saturací doladím barevnost. Nezapomínejte, že když děláte důležité změny v obraze, vždy pracujte v nové vrstvě. Některé starší vrstvy, které nejsou potřebné mažu, ale jelikož o ně nechci přijít, uložím soubor např. pod číslem 2.

Krok 7 – finální doladění detailů, zkušební výtisk a doladění barev

Nakonec ještě doladím pár detailů, doplním hloubku ňadra, které působilo ploše, a mírně v některých místech doupravím červenou barvu jejím stažením.

Když obrázek dokončíte, zavřete ho a nedívejte se na něj den, dva. Pak si ho otevřete a svým kritickým okem ho prozkoumejte. Většinu chyb totiž při práci a po několikahodinovém zírání do monitoru prostě přehlédnete. Pokud najdete ještě nějaké nedostatky, opravte je. Taky vidím pár věcí, které bych teď již udělal jinak :). Nicméně musíte si sami najít hranici, do které budete obrázek vylepšovat, protože to by se jinak dalo dělat do nekonečna :).

Doufám, že vám tento článek něco málo dal. Rozhodně se nebojte sami experimentovat, zkoušet ..., tak se člověk naučí nejvíc.

Článek patří do seriálu