« zpět

V zákulisí reklamního focení - část 2. - focení

Ve druhé části našeho miniseriálu se podíváme na samotné focení. Stanislav Petera, autor těchto fotografií vás provede procesem, kterým musí fotograf projít u takto rozsáhlého projektu.

26.02.2010Praxeautor: Stanislav Petera

I když by se mohlo zdát, že práce fotografa je vlastně jednoduchá, protože všechnu těžkou práci za něj odvede produkce a asistenti, není tomu tak. Focení tohoto rozsahu má několik fází, které jsou potřeba k tomu, aby zdárně proběhlo a u kterých musí být fotograf přítomen, ani zdaleka to není tak, že by v den focení pouze přijel na místo, napadla ho geniální myšlenka, on ji vyfotil a jel domu (bohatý).

Zadání

Fotograf dostane poptávku na práci. V tu chvíli jde většinou o výběrové řízení, takže je vlastně v soutěži s dalšími fotografy, kterou se musí pokusit vyhrát. Už jen to, že se v soutěži vůbec ocitl, je dobré znamení - znamená to, že se jeho práce líbila buď někomu v reklamní agentuře, kdo má projekt na starosti nebo přímo klientovi. Sestaví se tedy rozpočet (který má ale na starosti produkce) a tzv 'treatment'. Krátký popis toho, jak si fotograf představuje, že zakázku provede, s jakými bude pracovat prostředky aby dosáhl toho, co klient chce - jde vlastně o takový technicky/motivačně/přesvědčovací dopis klientovi. Pokud vše dopadne dobře a fotograf zakázku dostane, přijde na řadu realizace.

Její první část už znáte z předchozího dílu, budeme se tedy věnovat samotnému focení. U této konkrétní zakázky jsme od samého počátku věděli, že její značná část se bude odehrávat v postprodukci. I tak se ale snažíme co nejvíc nafotit na lokaci, retušér (retušéři) pak mají s postprodukcí méně práce a výsledky mohou být kvalitnější.

Portrét na letišti

Zadání byl portrét byznysmena, který právě přistál na nějakém blíže neurčeném místě a je na cestě na schůzku. Jako fotograf mám několik nástrojů, kterými mohu ovlivňovat, jak bude fotka působit a kterými mohu předat sdělení. Ty nejdůležitější jsou kompozice, ohnisko, kterým fotku zabírám, světlo a výrazy modelů. Nechtěl jsem, aby portrét působil studeně a odtažitě, daleko spíš to měla být vystřižená fotka z filmu. Prostředí je v tomto případě zásadní k vyprávění příběhu, který by měl divák za fotkou cítít, letadlo i hory v pozadí v něm hrají stejně důležitou roli - to nám udává kompozici. To, že je záběr braný mírně z podhledu je také podstatné - vtahuje nás pak více do děje.

V kombinaci se širokým ohniskem (28mm na kinofilmu) a formátem fotografie, který také evokuje film je pak efekt dokonalý. Světlo je voleno tak, aby odpovídalo denní době, ve které by se měla scéna odehrávat - západu slunce, které je na fotografii i vidět. Použita byla tři světla. Hlavní, které přichází jakoby od slunce zezadu, vykresluje kontury obličeje, dělá hlavní stín a zvýrazňuje přiřozený lesk obleku, druhé výrazně zprava, které doplňuje první protisvětlo a dodává kontury i lesk z druhé strany a nakonec světlo zepředu na minimální výkon, které vykresluje zbytek obličeje a postavy. Všechna světla byla vcelku daleko od modela, jejich rozmístění vidíte na fotce. Všechna byla tvrdá, pouze s reflektorem. Posledním výrazovým prostředkem je tu pak výraz/póza modela, na které už toho ale není příliš k popisování, vyplynula z příběhu a situace. Zda se výsledná fotka povedla a zda na vás působí tak, jak bylo záměrem už můžete posoudit sami.

Ve třetí části seriálu se můžete těšit na to, že vám Jarda Stehlík prozradí, jak probíhala u této fotografie postprodukce a jak vypadá takový projekt z pohledu retušéra.

Článek patří do seriálu V zákulisí reklamního focení