« zpět

Gia - krásná dívka, která žila v krásné krabici

„ Život je jako krabice. Krabice má šest stěn, vnitřek a vnějšek. Jak se člověk dostane k tomu co je uvnitř? Jak se dostane to, co je uvnitř, ven? Kdysi byla jedna krásná dívka, která žila v krásné krabici a všichni ji milovali…„

14.10.2009Zajímavostiautor: Tereza Jirásková

Film Gia je příběh dívky z prostých poměrů, která se díky se své výjimečnosti během pár okamžiků změní v tvář na obálce Vogue. Ale je to také příběh o malé holce, která byla příliš mladá na to, aby přežila mašinérii modního průmyslu, aby obstála tváří v tvář tomu, co obnáší být slavnou hvězdou. Poselství filmu je o to silnější, že zachycuje skutečnou událost, život modelky Gii Marie Carangi tak, jak ji popsala ona do svého deníku a tak, jak ji líčí její blízcí.

Píše se rok 1977, sedmnáctiletá Gia (Angelina Jolie) pracuje v bistru svého otce. Žije jen s ním, matka je opustila, když jí bylo 11. Její život se zcela změní, když v klubu potká fotografa, který jí nafotí první snímky. Gia utíka z Philadephie do New Yorku zkusit štěstí v modelingu. Její krátké rozčepýřené vlasy a mužské oblečení rozhodně nekopírují model komerční krásy konce sedmdesátých let, ale jsou spíše obrazem tehdejší undergroundové éry tzv. Bowie kids. Jejich snaha o bezpohlavnost, sexualní nevyhraněnost a extrémně vstřícný přístup k drogám výtečně připravuje půdu pro nastupující „hříšná“ 80. léta.

Jenže Gia je nejen extravagantní, ale i krásná, bezprostřední. Je vyjímečná. Toho si ostatně všimne i Wilhelmina Cooper, bývalá slavná modelka a majitelka modelingové agentury. Jak by si nemohla nevšimnout! Gia málem přivodí infarkt její sekretářce, když jí spelluje své jméno nožem do desky stolu v recepci. Wilhelmina přijme Giu do agentury a začne ji posílat na castingy. Zpočátku není o Giu příliš velký zájem. Není divu, modeling je doslova přeplněn blonďatými kopiemi Marylin Monroe.

Při prvním focení jde o jakýsi katalog celkem bezejmenného oblečení, které si fotograf odkroutí, aby „měl na nájem“. Ale právě po něm, když Gia zůstává v ateliéru fotit "umění“, vznikají jedny z jejích nejznámějších fotografii. Gia řádí uplně nahá za plotem. Na výzvu fotografa se k ní připojí blonďatá vizážistka Linda a po velice erotickém focení obě dívky skončí spolu v posteli. Pro Giu je Linda životní láskou, ona má ale přítele a odmítá ho kvůli Gie opustit. Gia jí přesto denně posílá pugéty žlutých růží.
V roce 1980 je Giyna kariéra modelky na vrcholu. Telefony v agentuře se nezastaví - všichni chtějí Giu. Na přehlídky, na focení. Její tvář je na obálce časopisu Vogue. Velice si ji oblíbí i např. fotograf Helmut Newton. To už ovšem také šnupe velké dávky kokainu. Pracovní vypětí je velké a navíc je pořád tak strašně sama. I když se po létech dá znovu dohromady s matkou, pokaždé znovu vyvádí jak malé dítě, když máma odjíždí zpět do Philadelphie. Snad by si chtěla i odpočinout, ale z tohoto rozjetého vlaku se nevystupuje.

V slavném newyorkském podniku Studio 54 Gia poprvé šňupe heroin. Zalíbí se jí pocit snadného úniku, který droga nabízí. Brzy se stává závislou a celá nátura modelky ze změní z ipulsivní zářící dívky na nervově labilní zombie. Všichni kolem Giy to samozřejmě vidí, ovšem v 80. letech, v době obrovského boomu chemicky připravených drog, to není žádným příliš neobvyklým úkazem. U bohatších sfér společnosti naopak jakousi módou. Gia zatím vydělává a to je důležité.

Události získávají veliký spád v okamžiku, kdy Gia kvůli nedostatku drogy ujede z ničeho nic z focení. Nalíčená jako geisha a v nechutně drahých šatech dorazí s velkými bolestmi do čtvrti, kde je zvyklá kupovat heroin. Ale překupník není k zastižení, takže přijme "pomoc" od místního feťáka, který jí vpíchne svou dávku do žíly. Následně ji všichni přítomní muži znásilní.

Gia velice rychle naprosto propadne droze. Přestože stále ještě vydělává velké množství peněz, nikdy žádné nemá a krade je přátelům a matce. Rozpíchané žíly se ale nedají už moc dobře skrývat, Giyn stav se rychle rozkřikne a zakázek ubývá. (V pozdější době si začaly modelky drogy píchat pod jazyk či kapat do očí. Mělo to často za následek úplné oslepnutí, ale dalo se to déle tajit.)

Když do hry znovu vstupuje Linda, nastupuje Gia poprvé methadonovou odvykací kůru. Dokončí ji úspěšně a nějakou dobu žije spokojeně se Lindou v ústraní. Vše ze změní s jejím rozhodnutím vrátit se na světla přehlídkových mol. Dostane druhou šanci, ale pracovní tlak znovu nevydrží a vše začíná na novo. Absolvuje už jen pár focení. Stále je dost krásná, zašedlé kruhy pod očima snad i přidávají tváři na dramatičnosti. Jen jí vždycky musí naskládat do požadované pózy, nejlépe vleže, ruce na fotografiích nesmí být vidět.

Už nikdo si netroufá na focení se společensky vyřízenou a problémovou modelkou. Gia si vydělává na drogu prodáváním vlastního těla, je několikrát znásilněna. Až ji starý přítel z Philadelphie donutí jít znovu na detox. Tentokrát už to není bezbolestná metadonová kůra, tentokrát je to zamřížovaná místnost, kde se Gia svíjí v abstinenčních křečích. Léčbu absolvuje a vychází z léčebny čistá.
Po šťastné chvíli strávené u matky se u Giy objeví zápal plic a v nemocnici zjistí, že je HIV pozitivní. Je to jeden z prvních případů ženy nakažené touto "nemocí homosexuálů", jak byla ještě nějakou dobu po objevení nazývána. Vzhledem k tomu, že lékaři o nemoci ještě téměř nic nevědí, neexistuje léčba zmírňující její příznaky jako dnes, u Giy celkem brzy propuká AIDS.

Velmi dojemná pasáž filmu je pak rozloučení s Lindou, která o její pokročilé nemoci nic netuší a u které Gia uloží všechny své deníky. Když chce z nemocnice, kde čeká na smrt, natočit video pro mladé lidi o hrozbě drog, není nikdo kdo by jí půjčil kameru. Gia umírá krátce po usmíření se s matkou ve svých 26 letech v nemocnici v New Yorku. Na jejím pohřbu není nikdo z módní branže. Přesto je dodnes módní ikonou, první skutečnou supermodelkou.

V devadesátých letech je jejím jménem založena nadace, která má pomáhat mladým lidem z drogové závislosti (V Americe je odvykací kůra plně hrazená pacientem, což mladým lidem hlavně z chudších čtvrtí prakticky znemožnuje léčbu nastoupit).

Příběh Giy se nápadně podobá mnoha dalším životům, nejvíce asi příběhu slavné zpěvačky Edith Piaf, ale i dalších. Není pro mě tedy obrazem kritiky modního průmyslu, ale spíše výpovědí o tom, jak je zhoubné modelovat z mladých nevyzrálých lidí obraz hvězdy. Je to příběh o drogách, působící značně preventivně a to i přesto, že neobsahuje žádné výchovné prvky. Měl by se na něj podívat každý, kdo po splnění svého amerického snu touží stejně usilovně, jako toužila Gia.

Film je emocionálně velice silný, a to i přes celkem průměrnou technickou kvalitu. Byl natáčen jako televizní, tedy nikdy neměl za cíl být prezentován na filmových plátnech. Tato skutečnost je bohužel v několika případech hodně vidět. Nesmyslné prolínání nedomyšlených záběrů a rušivé střídání barevných a černobílých scén připomíná populární americké seriály devadesátých let. Na druhou stranu je nutno přiznat, že filmu nechybí celkový drive. Nudit se tedy rozhodně nebudete, ať už proto, že nahlédnete do zákulisí výroby módní fotografie, anebo prostě jen proto, že se ve dvou třetinách filmu Angelina vyskytuje zcela nahá.

Tento televizní film získal dva Zlaté glóby, cenu Screen Actors Guild Award a nominaci na cenu Emmy. Angelina Jolie za brilantní ztvárnění hlavní role dostala jeden z Glóbů, rok na to ovšem, kvůli psychickému vyčerpání, nenatočila nic jiného.