Válka módních biblí

Posedlost módou však není drogou nové generace. Každá civilizace, jež dokázala své současníky materiálně zajistit natolik, aby uspokojila jejich základní životní potřeby, začala okamžitě hledat cesty k luxusu a také k již na první pohled patrnému rozlišení životní úrovně obyvatel. Spojily-li se tyto snahy s touhou po estetickém krásnu, doprovázela vývoj lidstva móda. Nejprve se stali hlasateli trendů panovníci a jejich rodiny, bohatí kupci a vážení měšťané, jež vytvářeli styl doby, o mnoho století později však, po vynálezu knihtisku a jeho masovém rozvoji a rozšíření, jež dalo za vznik i levné produkci novinových médií, jejich roli převzaly časopisy. Žádné fotografie, žádné počítačové grafiky a miliony barviček, informace předávané pomocí rukou kreslených náčrtků a mnoha textů se však svojí hodnotou rozhodně rovnaly dnešní podobě. Tím spíše jejich vliv.

Prvním plátkem specializujícím se na módu bývá nazýván Le Mercure Galant, zpočátku občasník, později měsíčník, narozený do kolébky fashion, Francie, roku 1678. Přinášel zprávy ze světa tehdejší smetánky, drby, klepy, také ale neopomíjel ani politiku a cokoliv, co se týkalo aktuálního dění. Společenské rubriky měly ohromný ohlas, který dal vzniknout dalším a dalším periodikům zaměřeným na život horních vrstev a především jejich styl. Ačkoliv v popředí zájmu společnosti stále stáli muži, móda patřila opačnému pohlaví. V Británii začal roku 1770 vycházet měsíčník The Lady's Magazine, první skutečně ženský časopis, navíc dostupný široké veřejnosti - jeden výtisk stál šest pencí. Podtitul tohoto magazínu, „zábavný společník pro něžné pohlaví, přivlastňující si výhradní právo pro Jejich potřeby a zábavu“, mluví za vše, pánové zkrátka konečně přišli zkrátka. Oblíbenost a vliv The Lady´s Magazine přesahovala všechna dosud známá měřítka, žádná moderní britská paní či slečna se bez tohoto průvodce módou, krásou, drby a muži, již prostě neobešla.

Francie se však nenechala zahanbit a roku 1785 vyslala do světa Les Modes Nouvelles, dvouměsíčník propagující jen a pouze francouzskou módu. O čtyři roky později však jeho existenci ukončila Velká francouzská buržoazní revoluce, která s sebou kromě mrtvých, společenského převratu, volnosti, rovnosti a bratrství přinesla také například Le Journal de la Mode et du Gout nebo Le Journal des Dames et des Modes, magazíny plné barevných náčrtků aktuálních modelů, rad, jak být chic, článků o oblékání a vkusu. Le Journal des Dames et des Modes se už podle svého názvu (časopis o ženách a módě), opět zaměřoval převážně na jemnější část populace, stejně jako americká Godey's Lady's Book, vzniklá roku 1830, veleúspěšný magazín, jehož náklad se blížil sto padesáti tisícům výtisků.

Fashion plátky se stále více a více přibližovaly dnešní podobě, obzvláště co se týká obsahu. Nejen šaty a make-up, ale také zprávy ze společnosti, články o význačných osobnostech a nenáročné čtení o čemkoliv, co by mohlo moderního člověka byť jen trošku zajímat. Polovina devatenáctého století s sebou také přinesla i obrovský rozmach fotografie a roku 1867 jednu ze stálic módního světa - Harper's Bazaar. Tento americký magazín sám sebe prezentoval jako zdroj stylu pro „dobře oblečenou ženu a dobře oblečenou mysl“, zaměřený na střední a vyšší společenskou třídu, snažící se předat světu sofistikovaný pohled na svět krásy. Konec devatenáctého století byl však velmi potentní a počal další veleúspěšné děti, roku 1886 se tak narodil Cosmopolitan a o necelých šest let později Vogue.

Začátkem století dvacátého umožnil rozvoj polotónového tisku umístění fotografií do časopisů, čehož v zápětí využilo Vogue. Najalo barona Adolfa de Meyera, který způsobil malou revoluci svými fotkami modelek v přirozených pózách v přirozeném prostředí. Odezva Harper’s Bazaaru však na sebe nenechala dlouho čekat a celá dvacátá a třicátá léta se nesla ve znamení přetahované těchto dvou velikánů. Snaha o přilákání co největší obce čtenářů do svých řad však přinesla všeobecně prospěšné ovoce ve formě ohromného posunu v chápání spojení módy a umění. Fotografové jako Edward Steichen, Horst P. Horst nebo Cecil Beaton pozvedli úrověň magazínů do výšin. Ve stínu souboje titánů vznikala i další dodnes velmi známá periodika jako například: L´Officiel (1921), GQ (1931), Marie Claire (1937), Glamour (1939) či Elle (1940).

Americká smetánka byla prostřednictvím především Bazaaru ovlivněna evropskou módou, převážně francouzskou. Vlastnit kousky ušité podle střihů pařížských návrhářů patřilo k nejvýraznějším znakům dobrého společenského postavení. Středobodem fashion světa se stala opět na krátkou dobu Evropa, nejen Francie, ale také Německo, zásluhou slavných fotografů z této země. Po druhé světové válce se ovšem módní dění samozřejmě přesunulo na půdu válkou méně zničené Ameriky. Bitvy byly dobojovány, až na jednu. Vogue versus Harper´s Bazaar. Historie se opakovala, tentokrát se však nestala matkou moudrosti, nýbrž umění. Přinesla světu jména jako Irving Penn, Martin Munkacsi, Richard Avedon nebo Helmut Newton, všechny zaměstnávané těmito dvěma periodiky. Když Bazaar pod taktovkou legendárního Alexeye Brodovitche uvedl fotografie v nepřirozených prostředích, Vogue kapitulovalo a vyhlásilo remízu.

Společenské uvolnění v šedesátých letech a čím dál tím klidnější doba po nich umožnila rozkvět dalších a dalších fashion magazínů. Britské i-D (1970), Allure (1991), Dazed&Confused (1992) či high-fashion časopis Numéro (1998) jsou toho důkazem. Počet čtenářů se natolik zvětšil, že již není třeba zkoušet radikálně předběhnout konkurenci, zdravé soupeření však samozřejmě nemizí, což spolu se vzájemným ovlivňováním spěje k neustálému vývoji. Od spíše společenských časopisů jako Vanity Fair či Cosmopolitan se časem vzdálily magazíny zaměřené převážně či výhradně na módní scénu, jejichž nepsaným králem zůstalo Vogue. Vliv na populaci však od dob pionýrů fashion publicistiky zůstal nezměněn. Ačkoliv to nejsou šéfredaktoři, kdo navrhuje oblečení na světové přehlídky, jejich moc informovat, propagovat či naopak zamlčet cokoliv laické veřejnosti z nich však dělá nejvlivnější osoby fashion průmyslu. Vytvářejí celebrity, ikony, modly, přinášejí zprostředkované zprávy z high-fashion světa obyčejným smrtelníkům. A ti je na oplátku poslušně hltají měsíc co měsíc. Ostatně, co jiného nám zbývá.

NEJVÝZNAMĚJŠÍ FASHION MAGAZÍNY, ABECEDNĚ

ALLURE Měsíčník z rodiny Condé Nast, zaměřený převážně na beauty. Je proslulý svými každoročními cenami Best of Beauty Awards, pro výrobky, které označí redaktoři společně se čtenáři jako nejlepší. Momentálně v čele Allure stojí Linda Wells, která na jeho obálku dostala například: Victorii Beckham, Lindsay Lohan, Gwyneth Paltrow, Kate Hudson, Katie Holmes či Gwen Stefani.

COSMOPOLITAN Ze začátku rodinný magazín, koncem let šedesátých proměněný v magazín pro ženy. Články se zaměřují kromě módy také na vztahy a sex, kariéru, péči o sebe či celebrity. Cosmo má padesát osm mezinárodních podob vydávaných ve třiceti čtyřech jazycích, mimo jiné také v češtině. Má také podobu pro mladší čtenářky, CosmoGirl! Cosmopolitanu bývá často vytýkána přílišná sexualita a zobrazování nahých těl.

DAZED&CONFUSED Britský měsíčník, kromě módy se zaobírající také hudbou, literaturou či filmem. Po zániku několika dalších je nyní hlavním konkurentem i-D. Stále vedený svými zakladateli, Jeffersonem Hackem a Rankinem, uvedl jako první do světa umělce jako Alicii Keys, Jakea Gyllenhaala, Hilary Swank či Eminema, kteří se později proměnili v úspěšné celebrity.

ELLE Jeden z největších módních magazínů s třiceti devíti mezinárodními edicemi ve více než šedesáti zemích. Neskutečných sedmdesát tři procent ze všech čtenářů Elle tvoří předplatitelé. Nadnárodním šéfredaktorem je nyní Robbie Myers. Vydavatelem Elle jsou i Hachette Filipacchi Media. Tento světoznámý plátek má i svou českou podobu, nejen tištěnou, ale také virtuální na www.elle.cz.

GLAMOUR Časopis pro ženy, původně nazvaný Glamour of Hollywood. Vydává se v patnácti zemích, známý je svým obrovským formátem. Od roku 1980 uděluje ceny Women of the Year. Patří k magazínům vydávaným Condé Nast.

GQ Původně Gentlemen's Quarterly, nyní měsíčník pro pány zaplňuje díru na trhu vzniklou přebujením časopisů zaměřených na něžné pohlaví. Vydáván v šestnácti edicích, prezentuje se jako rádce mužů v oblasti módy, stylu žen a kultury.

HARPER’S BAZAAR První americký fashion magazín, snažící se podat sofistiskovaný pohled na módu, beauty a střední proud. Je vydáván ve dvaceti čtyřech zemích, včetně ČR. Tento magazínový veterán přinesl světu práce fotografů jako například Louise Dahl-Wolfe, Man Raye, Diane Arbus, Richarda Avedona, Roberta Franka nebo Patricka Demarcheliera, pro Bazaar ilustroval dokonce i slavný Andy Warhol.

i-D Mrkající smajlík se stal jménem britského magazínu věnujícího se původně mladé nepříliš komerční kulturní scéně. Postupem času do něj komerce přece jen pronikla, hlavní myšlenky a zaměření na mladou sféru však zůstaly nezměněny. Nynějším šéfredaktorem i-D je Terry Jones, stejně jako jeho vlastníkem. Většina vydání má na své obálce mrkající modelku.

L'OFFICIEL Francouzský fashion magazín, zaměřený na vzdělané, bohaté ženy v produktivním věku. Vydává i jedenáct mezinárodních edicí, stejně jako verzi pro muže. Spustil kariéru například Pierre Balmaina, Cristobala Balenciagy, Christiana Diora či Yvese Saint Laurenta - je synonymem luxusu.

MARIE CLAIRE Původně francouzský týdeník, nyní měsíčník, klasický případ magazínu pro ženy se vším, co k tomu patří: módou, celebritami, zdravím, krásou, vztahy. Vychází v dvaceti devíti zemích, poměrně nově i u nás. Zajímavostí je, že v každé zemi má tento časopis poněkud odlišnou tvář, která by měla co nejvíce sedět povaze daného národa.

NUMÉRO Poměrně nový fashion magazín, vzniklý ve Francii pod rukama Elisabeth Dijan, jež k němu říká: “Byla jsem znuděná časopisy, které Vám říkají, jak svést muže. Chtěla jsem vytvořit magazín pro inteligentní ženy, které chtějí číst o umění, designu, muzice, ne o stupiditách - krému proti vráskám, víte, to je vážně blbost.“

VANITY FAIR Americký magazín, vycházející i ve čtyřech dalších zemích, přinášející zajímavý mix článků o pop kultuře, módě a politice. Jeho zrod se udál v roce 1913, o dvacet dva let později byl ovšem jako prodělečný projekt sloučen s velkým Vogue. Od roku 1981 už má opět svou vlastní tvář.

VOGUE Nejznámější fashion magazín světa, vycházející v šestnácti zemích plus latinskoamerické edici. Bývá označován jako časopis s největším vlivem na módní scénu, dost možná i díky své americké šéfredaktorce Anně Wintour. Vogue vydává i edici pro mladší čtenáře, Teen Vogue, v Itálii Vogue Bambini, také pro muže, Vogue Hommes International, v Itálii L'uomo Vogue či časopis zaměřený na bydlení a bytový design, Vogue Living, v Itálii Vogue Casa. Stal se synonymem pro fashion bibli.

W Americký módní měsíčník, také vydáván Condé Nast. Čte ho téměř půl miliónu čtenářů, z nichž osmdesát procent tvoří ženy. W je známo například častou spoluprací se Stevenem Kleinem, který pro ně v červnu 2005 vytvořil vtipnou šedesáti stránkovou parodii na perfektní rodinu, v hlavní roli s Bradem Pittem. Poslední číslo W se nyní velmi diskutuje v souvislosti s nepřiměřeně ztenčeným tělem Demi Moore, která ovšem tvrdí, že je vše pravé.

1. Válka módních biblí právě čtete

• WORKSHOP S PATRICKEM CHAUVELEM a jiný pohled na válečný dokument
• Jarní H&M s ikonickými klasikami a Lanvinovské překvapení
• SHOOTING FASHION STARS #2
• SHOOTING FASHION STARS
• Gareth Pugh / módní polobůh
• ABECEDÁŘ MÓDNÍCH FOTOGRAFŮ V ČR
• MÓDNÍ TRENDY FALL/WINTER 2010

Líbil se Vám článek? Hodnoťte jako ve škole: