« zpět amfcr-cover

ABECEDÁŘ MÓDNÍCH FOTOGRAFŮ V ČR

Ačkoliv Praha nepatří mezi světové módní metropole, v tuzemských magazínech se často objevují velice kvalitní práce, stejně jako práce Čechů v magazínech zahraničních. A o kterých fotografických tvůrcích že je řeč?
08.10.2010Osobnostiautor: Eva Došková

Roman Dietrich, téměř čtyřicetiletý fotograf s vizáží Ježíše, který si vybudoval velmi specifický styl, se nejčastěji objevuje v magazínu Dolce Vita, dávajícím prostor i věcem, které nejsou klasickou nablýskanou fashion.

Dietrichův přístup k fotce je spíše fantazijní, využívá neostrosti a barevných posunů jako výrazového prvku, pracuje s projekcemi na bílé zdi, jimi samotnými i přírodou, přirozeností i surreálnem. To vše smixované dohromady ústí do velmi působivého, chutného koktejlu.

Kromě Dolce Vity se jeho práce objevily také například v Juicy, na CD bookletech (Miro Žbirka) či v kampani pro Baťu.

Lukáš Dvořák započal svoji cestu fotografa, když ho kamarád požádal o nafocení bookletu. Přes klasické experimenty s makrem či krajinami se dostal až k fotografování lidí. Po asistenci pro zavedeného Ondria Koha a focení fototestů se rozhodl odletět pracovat na své kariéře do Milána, kde se mu povedl ohromný postup.

I když v současné době žije převážně v Praze, má na kontě spolupráci s takovými magazínovými velikány jakými jsou například Vanity Fair, Cosmopolitan či Harper's Bazaar. Lukášův styl je velmi čistý, soustředěný na ladné linie a snažící se vystihnout pomocí výrazu, světla a pózy krásu ženy v její co nejdokonalejší podobě. Často fotografuje černobíle, rád využívá přírodního světla a působivých scenérií. Jádro jeho zájmu tvoří akty a nevulgární sexualita, s níž se nebojí do svých velmi intimně působících obrázků zapojit i špetku tabuizovaných témat. V popředí u něj stojí model a práce s ním, nenechává však modelky pózovat samotné, neboť mívá o dokonalém obrazu jasné představy.

Adam Holý se narodil roku 1974 a již od doby, kdy mu bylo pouhých čtnáct let, se pohyboval s fotoaparátem v hudebním prostředí. Spolupracoval nejen s kapelami, ale i kluby či squatem, kde nějakou dobu i bydlel.

Jeho fotografie jsou jako flák syrového krvavého masa na křídových stránkách naleštěných magazínů. Přímé, otevřené, bez strnulé aranžovanosti. Improvizace a „vytříbeně pokleslý vkus“ určují jeho energický styl na tenké hranici módy a erotické fotografie.

Holého, jehož práce se objevily například v Elle, Harper's Bazaaru, Vice, Creativity Magazine New York, Hype, Bloku či Dolcevitě, inspirují tak rozdílné postavy, jako například Nan Goldin s Terrym Richardsonem a František Drtikol. Rozehrává party se symboly, prolíná žánry, provokuje i estetizuje.

Mezi list jeho klientů patří O2, Adidas, T-mobile, Vodafone, Raiffeisen, ČSA, několik bank , Jablonex, Sony Ericsson, Sony, Universal BMG či Škoda Auto.

Anna Mrázek Kovačič, Slovenka žijící v Praze, odstartovala svoji raketovou kariéru podobně jako Lucie Robinson založením modelingové agentury a s tím spojenou nespokojeností s výsledky fototestů, kvůli kterým do fotografů rýpala tak dlouho, až jí jednoho dne bylo řečeno „ať si to teda nafotí sama“. Inu, nafotila a roku 2007 přebírala prestižní cenu Czech Grand Design jako fotograf roku.

Specifický obrazový styl sedmatřicetileté bratislavské rodačky nenachází v českých vodách nikoho, s kým se by mohl zaměnit. Především použitím surreálných barev a silnou počítačovou manipulací se Kovačič odlišuje od průměrné většiny. Atmosféra se v jejích dílech dá přímo krájet, znepokojivá fantaztijnost scén se pak pojí s neurčitým vnitřním neklidem ve výrazech modelů. Typickým prvkem tvorby této nadšené matky, iniciátorky projektu Little Modernist, zaměřeného na život s dětmi, jsou také silné retuše, vyrábějící z osob plastikové loutky, přesně zapadající do snových konceptů.

Ačkoliv její práce působí spíše velmi smyslně a sexy než křehce a žensky, k technice má Kovačič přístup přesně podle klasických prekonceptů pro technickou zručnost něžného pohlaví. Zajímá ji spíše lidská stránka věci a jejím hlavním motorem je obyčejná zvědavost. Stěžejním magazínem pro prezentaci jejích obrazových her se časem vyprofilovala Dolce Vita, po narození dítěte má však Anna Mrázek Kovačič údajně pocit, že je na čase zaměřit svoji pozornost i jinam, než k reklamní a módní fotografii-například právě k mateřství.

Standa Merhout patří k velmi vyhledávaným českým fotografům s čistým pojetím komerční fotografie. Kromě kampaní pro T-Mobile, Aquila, Mattoni, Pepsi, Nike, Oriflame či Panasonic se věnuje také spolupráci s muzikanty, jakými jsou Yvonne Sanchez, Support Lesbiens nebo Mig 21, stejně jako módní tvorbě, ke které lze připočíst velmi zdařilý kalendář Stock s topmodelkou Petrou Němcovou či spolupráci s magazíny Elle a Dolce Vita.

Jeho módní tvorba je spjata s emocemi a často zanechává silný vizuální zážitek.

Stanislav Petera, mladý módní a reklamní fotograf se rozhodl věnovat zrovna tomuto konkrétnímu fotografickému odvětví z důvodu, že ho shledal nejsnadnějším a nejpřístupnějším k vyprávění příběhů...

Charakteristickým znakem jeho tvorby je velmi zásadní postprodukce, často i vytváření nových virtuálních realit, což se ostatně vztahuje i obsahu děl, pocházejících nejčastěji z fantazijního světa, někdy i z přetvořených kousků již prožitých či zahlédnutých skutečností. Není nic, co by se nedalo vyprávět a tento fanoušek jógy a bojových umění se snaží najít vizuální cestu prostřednictvím symbolů kolektivního nevědomí, s pomocí co nejlepšího zvládnutí techniky a počítačového zpracování.

Velký vliv na jeho fotografický vývoj měl čas, který strávil v Paříži nejen svou vlastní praxí, ale i asistencí pro světové špičky formátu Paola Roversiho. V Praze fotí pro magazíny jako Dolce Vita, Harper's Bazaar, HYPE, FHM či Eva, na kontě má i fotografie pro T-Mobile, Škoda Auto, Nike, Nestlé nebo Gambrinus

Benedikt Renč, bratr známého režiséra, se zamiloval do malby světlem již v utlém věku, což vedlo i ke studiu fotografie na střední škole. Zaměřený na portréty a módu, nenacházel ve spíše akademicky a klasicky zaměřeném školním systému mezi zátišími a sklem příliš velké pochopení pro svoji specializaci, což se ovšem změnilo při jeho seznámení se světoznámým Robertem Vaňo. Ten, tehdy jako kreativní ředitel Elle, vysvětlil Renčovi základy práce s modely a svícením, stejně jako poskytl cenné kontakty, díky kterým Renčovy portréty vyšly právě přímo v Elle již v jeho osmnácti letech.

Spoluprácí s Dolce Vitou se postupem času dostal do škatulky „fotograf mužů“, svojí heterosexuální identitu však v rozhovorech, ve který působí velmi skromně a nohama na zemi, velmi vehementně brání. Kromě Dolce Vity a Elle se jeho fotografie objevují například v magazínu InStyle či Žena a život, na kontě má také reklamní kampaně pro Adidas, Hyundai, Jim Beam, České dráhy či Pedigree, se svým specifickým, spíše civilním stylem, dotýkajícím se však povětšinou nepozitivních emocí.

Lucie Robinson, vlastním jménem Lucie Kneslová, přišla na svět v Jablonci nad Nisou roku 1978. Na střední uměleckoprůmyslové škole se věnovala šperkům, na VŠUP, kterou však kvůli narození dcery nedokončila, potom průmyslovému designu, v oboru fotografie ale formální vzdělní nahradila samostudiem. Fotografie, se kterými například třikrát v řadě získala prestižní Press Award, začaly vznikat v době, kdy po skončení kariéry modelky, pohybující se Evropou, založila Robinson s manželem modelingovou agenturu a poprvé pocítila nedostatek českých fotografů na úrovni alespoň srovnatelné s tvůrci v klasických módních metropolích formátu New Yorku či Paříže. S dědečkovou Practicou v ruce v sobě objevila, jak sama říká, dobré oko a práci na svém talentu rozhodně nezanedbala.

Dnes její vizuálně čisté, avšak velmi silně působící obrázky zdobí stránky velkých českých magazínů od Elle přes Marii Claire k Harper's Bazaaru, pronikla ale i za naše hranice, například se story pro britský Wig či čínský Vision, stejně jako několik dalších evropských či asijských periodik. Její stopy lze najít i v kampaních T-mobile či Orange Mobile, ve známost vešla také její spolupráce s celebritami, ať již s Milošem Formanem, Barborou Tachecí či božským Karlem Gottem, jehož nafotila polonahého s čerstvě narozeným synem. Sama autorka prohlašuje, že velmi důležitým předpokladem pro dobrou fotografii je důvěra a vztah s modelem, což ostatně z jejích prací s velmi intimní avšak zároveň distancovanou atmosférou přímo září. Její módní tvorba rozhodně neustrnula na několika málo ohraných pózách, cit pro pohyb a silnou expresi tělem se tak stává jejím hlavním poznávacím znakem.

Roku 2006 vyhrála na festivalu Festival International de Mode et de Photographie v Cannes, o rok později zvítězila na Prague Fashion Photo s esejí Czechoslovakia in Communism, aby v roce 2008 uspořádala svou sólovou výstavu v newyorské instituci Museum of Arts and Design.

Goran Tačevski, fotograf makedonského původu, působící převážně v Praze, proslul svými provokativními obrázky slavných modelek. V Záhřebu studoval užité umění, do Čech ho zaválo také studium další umělecké školy. Po několika letech fotografické práce v Praze zamířil, jako mnoho jiných fotografů, do francouzské Paříže, kde získal cennou praxi u několika agentur a kde má dosud exkluzivní zastoupení.

Nyní se věnuje jak komerci, tak i nekomerčnímu sektoru a to nejen v kategorii módy, jeho široký záběr obsahuje i portréty, zátiší či produktovou fotografii. Tačevského fotografie působí povětšinou velmi energicky, živě, více než jiné v sobě mají vtip a hravost.

Pro svou manželku, módní designérku Kláru Nademlýnskou, plní roli dvorního fotografa jejích modelů, výčet klientů tohoto rodáka ze Skopje je však enormně obsáhlý, dalo by se říci, že veškeré velké kampaně v Čechách dostává právě on. Absolut Vodka, ALO Jewerly, Cartier, Camay, Dove, Fiat, Garnier, Greenpeace či Harley Davidson, L'Oreal, Nike, McDonald's, Swatch či Zanussi a mnozí, mnozí další, stejně jako magazíny důležitosti Vogue, W, francouzské Marie Clarie a pařížské, stejně jako české Elle, svědčí o velké oblíbenosti a úspěších Tačevského práce, která dokázala uspět i za našimi hranicemi, například v již zmiňované Paříži.

Kromě fotografování se Tačevski věnuje i své firmě na prodej luxusních jachet.

Matúš Tóth, mladý slovenský fotograf, jež se přestěhoval do Prahy po studiu na umělecké střední škole v Bratislavě, kterou v Čechách doplnil titulem z FAMU, je v současnosti jedním z nejvšestrannějších tuzemských fotografů.

Roku 2008 byl nominován na cenu Czech Grand Design za svoje produktové fotografie a zátiší pro Dolce Vitu, jeho módní a portrétová tvorba je neodmyslitelně spjata s magazínem Elle, objevuje se však také v Harper's Bazaaru či Marianne. Kromě výše jmenovaného se věnuje také lifestyle či konceptuálnímu umění.

Jeho módní a beauty fotografie jsou charakteristické čistotou podání a vysokou technickou úrovní, stejně jako fantazií nevylučující komerční charakter. Neuvěřitelná se zdá být také variabilita témat, nálad a emocí, které dokáže vystihnout.

Tóthova velmi živá a často energická práce zaujala již celou řadu podniků od jmen jako Bomton, Redken či Schwarzkopf k T-Mobilu, Blažkovi či ČSOB.

Jiří Turek střídavě žije a pracuje v New Yorku a Praze, avšak jeho stopa v české fotografii rozhodně nepatří mezi zanedbatelné. Po vystudovaní stavební fakulty ČVUT zamířil na Institut tvůrčí fotografie v Opavě a svoji kariéru započal jako fotožurnalista pro Mladoufrontu Dnes. Široké spektrum reportáží od války v Jugoslávii přes závody Formule 1 až k zahraničním cestám prezidenta Václava Havla ho nakonec zaválo i do komerčních vod módy.

Nejen tituly z tuzemského trhu, Elle, Instyle, Glanc, Maxim či Cosmopolitan, ale i jejich zahraniční vydání či například Vanity Fair byly jeho jemným citem a oblibou starých dob v nadčasovém podání. Některé práce svojí zádumčivou ženskostí téměř připomínají spefický styl Itala Paola Roversiho. Modely však nejsou jen křehkými, něžnými dívkami, nýbrž i silnými hrdinkami moderní rychlé doby.

Od roku 1998 se věnuje také převážně portrétům, za všechny jmenujme spolupráci s Rolling Stones, Davidem Bowiem, Lucianem Pavarotim, Lou Reedem či Stingem. Klientský list Turkových reklamních prací čítá jména od Armaniho přes T-mobile či Škoda Auto k Finlandia Vodce či Carlsbergu a Whiskas, podstatnou je i produkce pro hudební vydavatelství EMI music, Columbia Sony Music, Universal Music a Warner Music.

Robert Vano se narodil na Slovensku do maďarské rodiny, po maturitě však místo na vojnu putoval do emigrace, přes Jugoslávii do Itálie a nakonec zakotvil v USA. Začínal od nuly, našel si však své místo v kadeřnické a vizážistické profesi, která mu otevřela cestu do světa módy. Přes asistence známým fotografům, například Glavianovi, Horstu či Castelovi, se postupně dostal až ke své vlastní fotografické praxi.

V New Yorku, Miláně a Paříži fotografoval pro elitních špičku módních magazínů, Vogue, Cosmopolitan či Harper's Bazaar a vybudoval si tak světové renomé. Již více než dvacet let žije v Praze, kde také tvoří, několik let působil i jako art director Elle či Czechoslovak Models.

Jeho fotografie jsou typické tajemnou zastřeností a velmi silnou atmosférou, rád pracuje s neostrostí, přírodním světlem a neobvyklými technikami, například platinotypií. Pro černobílé akty a portréty využívá klasický film, v loňském roce je také umístil na svoji dosud největší výstavu The Platinum Collection v pražském Mánesu.

V současné době také vede velmi oblíbené workshopy, například Daylight Nude. Nejvíce ho proslavily mužské akty a roku 2009 byl vyhlášen jako jeden z nejvlivnějších českých gayů.

Lukáš Vrtílek, mladý módní a portrétní fotograf, prezentuje svůj pohled na svět snad ve všech důležitých českých magazínech od Dolce Vity a Elle přes Harper's Bazaar k Marii Claire, nevyhýbá se však ani spolupráci s mainstreamovými zábavnými pořady formátu Česko hledá Superstar či Talentmánie, nebo nejrůznějšími celebritami. Akademií designu ČR byl nominován na fotografa roku 2009, k čemuž notně přispívá jeho čisté technické podání a znalost přirozeného a lichotivého svícení.

Jeho fotografie mají nápad a švih, dokáže zpracovat velké spektrum emocí a dodat výsledku profesionální fashion lesk. Dobré kompoziční oko Vrtílka využily také společnosti Pepsi, McDonald, Avon, Nestlé či Reebok, je dvorním fotografem Elite Models.

Petr Weigl, narozený roku 1975, se uvedl do světla reflektorů studiem fotografie na pražské FAMU, kdy se už během jeho průběhu stal stálým externím fotografem velmi podstatného nakladatelství Stratosféra.

Jeho specifický vizuální styl editoriálů, kromě nichž se věnuje také fotografii interiérů či jídla, jakoby se zaměřoval mnohem více čistě na módu než na emoce fotografované osoby, nejdůležitějším prvkem výrazu se tak stává vždy skvěle zvolené prostředí, určující celkový tón, a také světlo. Weiglovy story se pohybují mezi velmi jemnými až k čistě komerčním s velkým úspěchem, o které svědčí jejich široká prezentace: DolceVita, Cosmopolitan, Harper's Bazaar, Esquire, Redhot či Style, je jen výčet některých magazínů, ve kterých se práce tohoto pražského kreativce často vyskytuje.

Začátek letošního roku s sebou přinesl také velkou fotografickou událost pod taktovkou Petra Weigla, kdy se jako rozloučení s érou fotografie bez velkých počítačových zásahů sešla česká stylingová, vizážistická a kadeřnická elita s výbornými modely a Weiglovým objektivem a vytvořila projekt Calendarium. Speciální efekty Flash Barrandov pomohly na svět oslavě fantazie v podobě úžasných surrealistických fotografií.

Autor: Eva Došková
Další články autora [všechny články autora ]

Líbil se Vám článek? Hodnoťte jako ve škole:

1 2 3 4 5     hodnocení: 1.91, hodnoceno: 76 krát.

tisknout
Sdílet
 

Magazine / Články / Osobnosti / ABECEDÁŘ MÓDNÍCH FOTOGRAFŮ V ČR