« zpět wintour-cover

Anna Wintour: Ledová královna z Vogue

Nukleární Wintour, šéfredaktorka americké Vogue, ledová královna a nejvlivnější žena fashion průmyslu. „Samozřejmě, že vždy v určitém momentu usilovně přemýšlím, zda se má nová kolekce bude líbit Anně. Všichni to děláme. Kdo tvrdí, že ne, lže.“ Takto například odpověděl na otázku, nakolik ho ovlivňuje názor této elegantní dámy, Nicholas Ghesquiére, kreativní ředitel španělského módního domu Balenciaga.
30.11.2009Osobnostiautor: Eva Došková

Málokdo je již od narození veden ke své profesi tolik jako tato nyní čerstvě šedesátiletá Angličanka. Její otec, Charles Wintour, přezdívaný „Chilly Charlie“ (nepříjemný, nevlídný Charlie) opečovával londýnský deník Evening Standard. Často s malou přidrzlou dcerunkou konzultoval podobu jeho plátku a atraktivnost obsahu pro mládež, aniž by tušil, jak velký komerční talent v ní dřímá. Také její nevlastní matka Audrey Slaugher přispěla jako redaktorka například Honey a Petticoat k novinářskému jménu rodiny, stejně jako Annin nejstarší bratr Patrick, který zásoboval svými politickými sloupky The Guardian. Wintourovi bídou rozhodně netrpěli a svéhlavá Anna měla tu čest studovat na prestižní North London Collegiate School. Nehodlala se ovšem smířit s prudérní atmosféru tohoto ústavu, a již v 16-ti letech proto svoji akademickou kariéru ukončila hádkou o délce sukně její uniformy, jež vyústila ve vyloučení ze školy. Seriózní Chilly Charlie nesdílel její rebelantské nadšení a donutil ji navštěvovat alespoň lekce módy. Wintour, která v té době vydělávala své první peníze jako asistentka v Harrods, se mu však brzy s tímto nápadem vysmála do obličeje, sebevědomě prohlašujíc: „K čemu lekce a učení. Módu buď člověk zná, nebo ne.“ Tím však její divoké dospívání neskončilo. Randila se staršími významnými muži, což jí ostatně vydrželo i dodnes, vymetala trendy kluby a její pověstné mikádo se objevovalo na fotkách snad z každé akce v Londýně.

V roce 1970 oslavila své jednadvacáté narozeniny první editorskou pozicí, ke které ji dopomohl tehdejší přítel Richard Neville, jenž ji představil světu magazínové produkce. A aby si náhodou nevybrala příliš malé sousto, začala pracovat rovnou pro Harper´s & Queen. Z rodného britského ostrova se však záhy přestěhovala do New Yorku, už jako módní redaktorka Harper´s Bazaar. Její inovativní přístup ovšem nenašel u nadřízených veliké pochopení, a již po devíti měsících byla donucena své místo opustit. Chvíli přelétávala nad magazíny a jako sup hledala svou velkou kořist. Mezipřistáními byly například Viva, Savvy či New York. Nikde se nezdržela příliš dlouhou dobu, pokaždé narazila na svou poněkud sobeckou tvrdohlavost. Vše požadovala natolik osobité, že s sebou po kancelářích stěhovala dokonce i vlastní stůl. Jiný nepřicházel v úvahu. S pracovními pozicemi vyměňovala i své muže, jejím životem prošli například novinář Jon Bradshaw, Eric Idle, známý z Létajícího cirkusu Montyho Pythona, či zpěvák Bob Marley. Nakonec na dlouhou dobu zakotvila po boku dětského psychiatra Davida Shaffera, Jihoafričana, kterého si dokonce roku 1984 vzala.

Dva roky po svatbě přišla do jejího života zároveň s prvním těhotenstvím i další radostná zpráva. Z britské Vogue odcházela Beatrix Miller a Anna měla zaujmout její místo. Nakonec se stala kreativní ředitelkou a Condé Nast, vydavatel Vogue, si ji oblíbil natolik, že jí platil i chůvu a soukromé lety Concordem mezi Londýnem a New Yorkem, aby se mohla vídat se svým mužem. Během pouhých několika měsíců provedla doslova převratnou plastickou operaci na tváři tohoto magazínu, stále více se potýkajícího s konkurencí nově vzniklé Elle. „Chci, aby naše čtenářky byly sebevědomé, energické, rázné ženy, s vlastními penězi a mnoha zájmy. Již je tu nový druh ženy. Zajímá se o business a peníze, již nemá čas chodit po nákupech. Chce vědět co, proč, kde a jak“, prohlásila tehdy. Větrná povaha ji však zavála zpět do Ameriky, kde hned roku 1987 dostala do péče další periodikum z rodiny Condé Nast, Home and Garden. Téměř okamžitě nekompromisně změnila jeho zaměření, dokonce i jméno, na HG - a smetla ze stolu tolik již zaplacených článků a fotek, že celková ztráta činila téměř dva milióny dolarů. Nyní tato částka odpovídá jejímu ročnímu platu…

Podle jejích přátel vždy šla za jasným cílem. Šéfovat americké Vogue. A povedlo se. Do této pozice byla dosazena roku 1988, aby svým inovátorským přístupem stagnující magazín oživila, bez ohledu na finance. Pod rukama předchozí šéfredaktorky, Anniny sokyně Grace Mirabelly, se tento kultovní plátek proměnil ve spíše lifestylový. Během dosavadního jednadvacetiletého kralování přísné vládkyně Wintour se však vrátil na módní výsluní, silnější než kdy dříve. Záležitosti dnes již znějící tak samozřejmě, jako cover fotky s celou postavou osvícenou i daylightem či modelky s mokrými vlasy, přinesla do Vogue až ona. Odsunula kult supermodelek a stále více obsazuje všestrannější celebrity. Také jako první začala prosazovat kombinace levných hadrů s high fashion značkami, když v listopadu 1989 posadila na titulku mladičkou Michaelu Bercu v obnošených džínách za padesát dolarů a nazdobeném tričku od Christian Lacroix, jež stálo více než dvěstěnásobek.

Dnes má Anna pod palcem téměř veškerý obsah, od výběru fotografů, pisálků či modelek až po schvalování nápadů, oblečení a prostředí editoriálů. Neexistuje, že by si fotograf dovolil dodat pouze vlastní výběr výsledných obrázků, je tvrdě kontrolováno, aby nevynechal ani jeden jediný. Takto je ovšem kontrolováno téměř vše. Dokonce i tělesný tuk zaměstnanců Vogue a jejich styl. Jste-li tlustí a bez vkusu, Wintour Vás doopravdy nezaměstná. Jak by to přeci vypadlo, kdyby pro módní bibli pracoval někdo jiný něž absolutní módní bohové… Každopádně, projdete-li i přesto náročným sítem, rozhodně nepřichází čas na oddech. Cruella Wintour, jak jí bývá přezdíváno pro její údajnou krutost, se stala pověstnou svou schopností vytvořit v kancelářích dokonalou atmosféru neustálého strachu.

Šíří se historky o zadávání nesplnitelných úkolů, nesmyslných požadavcích, hyper perfekcionismu. Kdokoliv se paní šéfové znelíbí, okamžitě opouští své místo. Podle filmu Ďábel nosí Pradu, v hlavní roli s Meryl Streep, natočeném na motivy knihy Lauren Weisbergerové, která pro Annu začátkem tisíciletí pracovala a použila ji jako předlohu pro hlavní postavu, je dokonce nepřípustné Wintour pozdravit, chtít s ní mluvit na chodbě či vstoupit společně do výtahu. Kde leží pravda se jen těžko posuzuje. Bývalí zaměstnanci ji nenávidí, současní se poslušně plazí kolem jejích kotníků. Vždyť je to přeci královna.

Díky své neobyčejné náročnosti, puntičkářství a upřímnosti hraničící s drzostí si pomocí svých dalších povahových rysů, zděděných po otci, serióznosti a odměřenosti, vydobyla v módním světě velice výjimečné postavení. Každý, kdo by rád něco znamenal, se snaží získat si její přízeň. To ona rozhoduje o tom, kdo bude zařazen na stránky nejprestižnějšího módního magazínu světa, ona rozhoduje, co se již nikdy nebude nosit (tak například údajně zničila éru grunge), ona rozhoduje, koho vytáhne z nuly na sto. Je uznávána jako berná mince vkusu a její názor nelze být neoceňován. Designér Marc Jacobs ji vděčí za celou svou kariéru ode dne, kdy se rozhodla doporučit LVMH (držící například ruku na značkami Louis Vuitton či Fendi), aby ho zaměstnávala jako kreativního ředitele. A když Jacobs neměl kde uspořádat přehlídku, požádala Donalda Trumpa, aby mu laskavě zapůjčil Hotel Plaza - a stalo se. Kdo jiný než Anna také přemluvil šéfy Dioru, aby zaměstnali Johna Galliana? Zack Posen, Narciso Rodriguez, Tory Burch nebo Thom Browne, ti všichni vděčí za svůj úspěch právě této nestárnoucí dámě, jež každé ráno vstává v 6, aby se mohla vhodně připravit na nastávající den: hodinu hrát tenis a hodinu strávit v péči vizážistky, placené Condé Nast, stejně jako roční příspěvek dvě stě tisíc dolarů na nadčasové oblečení nonstop elegantní lady.

Tak jako svou přízeň dokáže však dát najevo i nenávist. Zatímco všechny důležité osobnosti fashion průmyslu požadují na světových přehlídkách místo v první či druhé řadě, Anna potřebuje sedět přesně tam, kde neuvidí na nikoho ze své černé listiny. A vzhledem k tomu, že v jejím případě velmi často platí „nemáš rád mě -nemám ráda tebe“, tento seznam je velice rozsáhlý. Občas použije ve svých „pomstách“ kromě okázalé ignorance i trochu krutého vtipu - například když ochráncům z PETA, kteří ji pronásledují kvůli její propagaci pravých kožešin, poslala darem maso z velice vzácných zvířat. Sama o sobě prohlašuje, že dokáže být nesnesitelnou „sviní“. Předchází ji image chladné, ostré a neúprosné feministky, přiblížit se jí je úkol pro hrdiny. Dohnáno k absurditě, dokonce i její kancelář stojí na konci tak dlouhé chodby, že dostat se až k jejímu stolu se zdá být nedosažitelné. Jen někdy lidé z okruhu jejích přátel prohodí, že možná trpí spíš stydlivostí, než krutostí, schovaná před světem za černými brýlemi…

Matka dvou dětí nyní žije se svým druhým manželem, Shelbym Bryanem, ve čtyřpatrovém domě v New Yorku. Tiše a nenápadně se věnuje charitě a velmi hlasitě si buduje pověst železné lady, nukleární Wintour. A opustit šéfredaktorské křeslo? To se prý rozhodně nechystá.

Článek patří do seriálu
  1. Anna Wintour: Ledová královna z Vogue právě čtete
Autor: Eva Došková
Další články autora [všechny články autora ]

Líbil se Vám článek? Hodnoťte jako ve škole:

1 2 3 4 5     hodnocení: 1.23, hodnoceno: 26 krát.
Štítky: Anna Wintour, vogue

tisknout
Sdílet
 

Magazine / Články / Osobnosti / Anna Wintour: Ledová královna z Vogue