« zpět lachapelle-cover

Barevný a zábavný David LaChapelle

Pokud si prolistujete několik posledních ročníků Vanity Fair, Rolling Stone, The New York Times Magazine, nebo magazínu Interview, tak fotografie, které se vám s jistotou vryjí do paměti budou od fotografa jménem David LaChapelle.
15.01.2010Osobnostiautor: Jiří Mrázek

Je asi jen málo těch, kteří se s jeho fotkami nesetkali. Pokud posloucháte hudbu, sledujete videoklipy, zajímáte se o auta nebo máte jen rádi hamburgery, všude tam působí letos 41letý fotograf. Pokud bychom měli jeho teritorium nějak specifikovat, abychom si ho případně mohli snadněji zařadit, tak by se asi nejednalo o nijak menší oblast než pop-kulturu. Ale rád a stále s větším přesvědčením ji opouští a jeho fotografie okupují i galerie, a každá jeho vernisáž je vždy velkou společenskou událostí. To, do jaké míry jeho fotografie do galerií patří a jaká je jejich umělecká hodnota, nechám rád posoudit aprobovanější. Jinak by to byla asi debata, na kterou není rozsah tohoto článku dostatečný. Každopádně se sluší říci, že do výčtu LaChapellových úspěchů patří například i vydání exkluzivní knihy jeho přítelem Benediktem Taschenem v limitované signované sérii 2 500 kusů (jeden kus přijde na 2 500 Eur). Což je bezpochyby pocta, které se dostalo zatím jen hrstce fotografů. Jinými slovy LaChapellův komerční úspěch je nepopíratelný.

Asi nejproslulejší je jako fotograf celebrit. Před jeho fotoaparátem se objevila přinejmenším většina lidi ze show bussinesu z Ameriky, kteří něco znamenají (LaChapelle žije v New Yorku). Kromě slavných hereček a zpěváků si hlavně v posledních pár letech vybírá také i slavné lidí, kteří jsou známi svou extravagantností, což je přesně ta vlastnost, která se k jeho velmi sytě barevným fotografiím, někdy na hranici kýče, skvěle hodí. Za všechny je to například jeho přítelkyně a „múza” Amanda Lepore. Zvláštní a originální je způsob jeho estetiky, kdy kromě toho, že se záměrně pohybuje na hranici kýče, kýč ve svých fotografiích i často využívá. Jako například ve fotografii hudebníků Red Hot Chilly Peppers nebo Lil' Kim. Od kýče se v těchto snímcích dostáváme k humoru, oba jdou v LaChapellových fotografiích ruku v ruce.

Někdo by mohl mít možná problém s tím, že u LaChapella není nikde rozeznatelná hranice mezi tím, co si fotí pro svojí vlastní zábavu a tím, co ho živí. Pravda je taková, že podobně, jako další osobnost moderní fotografie - Helmut Newton, sice on sám rozlišuje mezi tím, co je zakázka a co není, ale pro nezasvěceného v obojím používá podobnou estetiku a atributy. To lze dobře vypozorovat v jeho složitých instalacích, jako například na jeho 2,3 metrů dlouhé fotografií inspirované Michelangelovou freskou v Sixtinské kapli z roku 2006 Deluge.

Jeho zájem se neomezuje jen na nepohyblivé obrazy, David LaChapelle se zabývá i filmem a videem. Velmi nápaditý spot natočil například pro Burger King, na kterém je zajímavé kolik volnosti při své práci dostal. Pro tuto „hamburgrářskou“ společnost to byla trefa do černého, protože tento jeho reklamní spot funguje podobně jako jeho fotografie – rozhodně nejbarevnější a nejvíce erotikou nabitý western, kde se po cheddarem dlážděné ulici prohánějí samí dokonalí kovbojové. Fialová kráva od Milky musí blednout závistí. Mimo další reklamy režíroval například upoutávku na druhou řadu série, která odstartovala celé seriálové šílenství, Lost.

LaChapellovou další doménou jsou hudební videoklipy. Je dvorním tvůrcem klipů Eltona Johna, kterému režíroval i show The Red Piano v Caesars Palace v Las Vegas (2004). Spolupracoval s Christinou Aguilerou, Jennifer Lopez, No Doubt a mnohými dalšími. V roce 2000 byl mimo jiné vyhlášen za „nejlepší klip“ MTV Naturale Blues, který natočil pro Mobyho.

Jeho zásadním dílem v oblasti pohyblivého obrazu je dokument o mladém tanečním stylu clowning, který se zrodil v Los Angeles ve čtvrti South Central, což je v podstatě ghetto. Na tento námět přivedl LaChapella jeden jeho spolupracovník, který ho upozornil na tuto novou vlnu tance, kombinující v sobě tradiční africké pohyby s moderním breakdancem.. Dokument Rize byl představen v roce 2005.

David LaChapelle se narodil v Connecticutu (USA) v roce 1969 do rodiny, která se sice neměla špatně, ale rozhodně nelze říci, že se měli dobře. První fotografii udělal už ve třinácti letech. Jak sám vzpomíná, byla to fotografie jeho matky, která mu jen řekla kam si má stoupnout a kdy „zmáčknout ten knoflík“. Jeho matka ostatně byla náruživá fotografka, ale měla jeden zvláštní zvyk. Svou rodinu si fotila před cizími domy, auty a třeba se prý ani nezdráhala vypůjčit si cizího psa, pokud s ním někdo procházel kolem. Zde by se možná dalo vysledovat podhoubí LaChapellovy prudké imaginace.

Ve škole byl David LaChapelle asi dost výrazný typ. Bohužel děti nejsou většinou to správné publikum pro jakoukoli extravaganci a on vzpomínal třeba na příhodu, kdy se na něj snesl déšť krabic od mléka. Dokonce ve čtrnácti letech pomýšlel i na sebevraždu.

V jeho patnácti letech se celá rodina přestěhovala do Severní Karolíny (USA) a David LaChapell se poprvé podíval do New Yorku, kam utekl. Nepřiznal svůj věk a dostal práci jako pomocná síla ve slavném Studiu 54. To nemělo dlouhého trvání, našel ho otec a odvezl ho zpět na jih, kde se LaChapelle zapsal na North Carolina School of Arts. Na škole nebylo moc studentů a výuka byla prý na vysoké úrovni.

Ale v osmnácti už byl zase zpět v New Yorku a tentokrát se usídlil v East Villge, tenkrát části polysexuální subkultury, ze které vzešli například Keith Haring nebo Jean-Michel Basquiat. A samozřejmě jednou z hlavních postav zde byl Andy Warhole. V této společnosti se cítil skvěle, celý svůj dosavadní život hledal takovou uvolněnost a nevázanost, která tu panovala. Každý den byl nějaký večírek, a každý druhý den byl ještě větší večírek. V osmdesátých letech drogy a sex šly v tomto okruhu lidí ruku v ruce. Aby si na tento životní styl nějak vydělal, tak se nevyhnul ani prostituci. Sám říká, že sice na tuto periodu svého života není nijak hrdý, ale tehdy se věci měly jinak, nikdo se na něj kvůli tomu nekoukal skrz prsty. Respektive nikdo z okruhu lidí, mezi kterými se pohyboval.

Po nějaké době se dostal k Andy Warholovi, kterému se sám představil na koncertě. Warhol ho zaměstnal v Interview magazínu, ale prý reagoval slovy: „Škoda, ty bys měl být spíš modelem, ale zastav se u mě v kanceláři a přines svoje fotky.“

Osmdesátá léta nebyla jen obdobím sexu a drog, ale také časem, kdy se objevilo AIDS, na které zemřel i LaChapellův přítel. Jak vzpomíná, East Village bylo jako město plné duchů, pořád někdo umíral. LaChapelle chvíli pracoval i pro Act-Up organizaci, která propagovala bezpečný sex a užívání kondomů.

Po nějaké době se oženil (po čase se rozvedli) a se ženou odjeli do Londýna, což bylo v té době epicentrum kulturního dění, spojené i s drogami, ale pro LaChapella také s prací pro časopisy Interview a The Face, do jejichž redakcí se dostalo LaChapellovo portfolio. Z Londýna ale, jak sám říká musel po čase „utéct“. Vrátil se opět do New Yorku, kde pokračoval ve své práci, a jako nyní se věnoval hlavně módní a portrétní fotografii.

Autor: Jiří Mrázek
Další články autora [všechny články autora ]

Líbil se Vám článek? Hodnoťte jako ve škole:

1 2 3 4 5     hodnocení: 1.81, hodnoceno: 21 krát.
Štítky: David LaChapelle

tisknout
Sdílet
 

Magazine / Články / Osobnosti / Barevný a zábavný David LaChapelle