« zpět avedon-cover

Richard Avedon: Citlivý choreograf

Jednou večer jsem šli s otcem dolů po 5. Avenue a koukali jsme do výloh. Před Hotelem Plaza jsem zahlédl plešatého muže, jak pózoval velmi krásnou ženu u stromu. Zvedl jí hlavu, trochu jí poupravil šaty a několikrát jí vyfotil. Později jsem tyto fotografie viděl v Harper's Bazaaru. Do doby, než jsem se o pár let později dostal do Paříže, jsem nerozuměl, proč jí fotil před tím stromem: stromům na náměstí na celé Champs-Elysées se stejně loupe kůra.
23.11.2009Osobnostiautor: Jiří Mrázek

Takto vzpomínal na jeden ze svých prvních kontaktů s módní fotografií jeden z největších fotografů 20. století Richard Avedon. Fotograf, který definoval americký styl, krásu a kulturu posledního půlstoletí. Na jeho fotografiích je vidět svoboda, vzrušení a energie módy vstupující do nové éry transformace a popularity. Richard Avedon způsobil revoluci v módní fotografii. Jeho fotografie s doteky odvážného realismu a pobuřující fantazie mají neutuchající experimentální náboj.

Od té doby, co jako malý potkal fotografa z Harper's Bazaaru v New Yorku, uplynulo mnoho času, než začal pracovat v Harper's Bazaaru, a později u konkurence ve Vogue.

Z jeho studijní kariéry není ani v nejmenším patrné, že by se měl stát fotografem, natož fotografem s takovým renomé. Přerušil studia na vysoké škole a narukoval k obchodní flotile. Tam se dostal do oddělení, které mělo na starost fotografování a evidenci námořníků. Po odchodu od námořnictva (1944) se přihlásil opět na studia, na New School for Social Research, která byla oficiálně nazývána Design Laboratory.

To byl začátek jeho kariéry, na škole totiž byl jeho profesorem Alexey Brodovitch. Ten na této škole podporoval jak nekriticky, tak i kritikou mladé fotografy, grafické designery a ilustrátory. Příležitostně jim nabízel zakázky pro Harper's Bazaar, kde byl uměleckým ředitelem. Mezi tímto vlivným designerem, který mimo jiné stál i na začátku kariéry Irvinga Penna, a jednadvacetiletým Avedonem se velmi rychle vytvořilo silné pouto. V roce 1945 se jeho snímky začaly objevovat v Junior Bazaaru, a o rok později už i v Harper's Bazaaru. Nedlouho po té, co se stal Avedon fotografem Harper's Bazaaru, si otevřel své vlastní studio.

Proč právě on se stal takovou hvězdou? A to nikterak dlouho po etablovaní se na scéně módní fotografie? K tomu, jak velkému uznání se těšil, stačí dodat, že už v roce 1957 byla podle něj napsána hlavní postava do filmu Funny Face, kterou hrál Fred Astaire.

Nepochybně to byla kombinace jeho talentu, štěstí a správně namíchaného koktailu lidí, které znal, a se kterými se stýkal. Do této společnosti ho samozřejmě uvedl Brodovitch. Pojďme se ale nyní podívat, jak naložil se svým talentem. Jak proměnil statickou módní fotografii let 40. a 50. Jak z módní fotografie udělal nadýchané a vkusné přestavení následujících dekád. Jeho taktika nebyla nikterak komplikovaná. „Stačilo“ spustit přirozenou metamorfózu strnulých figurín, kterými modelky před Avedonem byly, v osobité bytosti plné energie. Další z Avedonových triků bylo, že vyvedl modelky z ateliéru a rozehrál s nimi poutavé divadlo před chodci na ulicích Paříže a New Yorku. A v neposlední řadě také to, jak s modelkami pracoval. V ateliéru se snažil vytvořit uvolňující atmosféru. Velkou roli hrál, jak je vidět z jeho fotek – pohyb. Richard Avedon byl vášnivým tanečníkem. Jeho kladný vztah k pohybu je znatelný i z jeho snímků. A samozřejmě tato dynamika fotkám velmi sluší.

V roce 1954, kdy v Harper's Bazaaru byla editorkou legendární Carmel Snow, měl Richard Avedon nafotit luxusní šaty. Plánoval je vyfotit precizně tak, aby zůstalo zachováno pozlátko a šaty působily dostatečně luxusně, ale na druhou stranu, aby působily jako něco, co lze nosit - ba na co lze nahlížet, jako na předmět touhy. Přesunul tedy focení a modelky do klasických francouzských kaváren, nočních klubů, a kasín, kde modelky obklopil normálními lidmi. To bylo něco zcela odlišného od sterilních nehybných fotek s vycizelovanými gesty, která samozřejmě byla škrobená a nepůsobila věrohodně.

Rok nato se od kavárenských pultů a krupiérských stolů vydal ještě dál. Série fotografií, kterou vytvořil, se zapsala do historie nejen módní fotografie. Snímek „Dovima With Elephants“ je známý i obecenstvu, které je fotografií zasaženo jen okrajově. Večerní róba od Christiana Diora, ladné křivky těla modelky v kombinaci s interiérem cirkusu a dvou slonů, kteří jakoby sličnou divu chránili, s úctou od ní ustupovali. Bezpochyby v ten den vznikla jedna z ikon fotografie 20. století.

Avedonovi k těmto, v té době přinejmenším nezvyklým fotografiím, dodával odvahu Brodovitch. A Richard Avedon této důvěry a podpory náležitě využíval. Nabourával a bořil hranice staré módní fotografie směsí reality a fantazie se surrealistickými efekty. Zprvu se soustředil na fotografie v ulicích, plné pohybu a letmého rozostření. Navazoval na Martina Munkácsiho, reportéra, který se s podobnými fotografiemi prezentoval o desetiletí dříve.

Avedonovo pozdější období, kdy z fotografií vymizelo všechno kromě modelky, vyfocené na bílém pozadí, bylo také do jisté míry inspirováno Brodovitchem, jeho charakteristickým použitím „bílého prostoru“, který objekt vlající v prostoru dělal lehčí.

Richard Avedon se nesoustředil jen na módní fotografii. V letech 1946 a 1947 se několikrát vydal do Itálie, kde se snažil o dokumentární fotografie. S podobným záměrem navštívil později (1963) ústav mentálně chorých v Lousianě. V roce se 1969 se zaměřil na protiválečné hnutí a v roce 1970 dokonce odletěl fotit do Vietnamu. V roce 1989 mu neunikly události spojené s opětovným propojováním východní a západní Evropy. V Berlíně nafotil pád Berlínské zdi. Na těchto snímcích byl vidět Avedonův zájem dokumentovat a chuť „být při tom“, úroveň nebyla nijak špatná, ale na fotkách nebylo nic nového. Perfekcionalista Avedon se neporovnával se s nikým jiným než s Dorotheou Langeovou, nebo s Jacques Henri Lartiguem. A je jasné, že s tohoto „boje“ nemohl vyjít vítězně.

Jeho vášní se stal portrét. V době, kdy pracoval pro Harper's Bazaar se stal vyhlášeným portrétistou. Ve svém ateliéru přes objektiv hleděl například na Allen Ginsberg, Ezra Pound, Charles Chaplin nebo Marilyn Monroe. Avedon měl jedinečný cit pro odhalení pravé podstaty lidí, kteří se ocitli před jeho fotoaparátem. Například jeho nejslavnější a snad i nejlepší fotografie Marylin Monroe, kdy ona sedí lehce sklesle a nehledí do objektivu, vznikla až po jejím focení, během kterého tančila, smála se a působila jako nezdolná bytost plna vitality. Po tom, co Avedon byl hotov s fotografiemi klasické Marylin, zahlédl jak zasmušile sedí. Přiblížil se tedy s fotoaparátem, a s jejím vědomím vyfotil tuto její fotku - opravdovější Marylin Monroe.

S Charlie Chaplinem to bylo obdobné, jen tu „poslední fotku“ zinscenoval sám Chaplin. Řekl Avedonovi “Heleď podívej, vyfoť mě takhle...“. Svěřenou důvěru Avedon nezneužil, tyto snímky nejsou nijak skandální či vulgární, ba opak jsou to vzácné, jemné doteky pravdy.

Richard Avedon se nesoustřeďoval jen na slavné osobnosti, jako módní fotograf byl často ve styku s mladými modelkami, a některé z nich se i jeho přispěním dostaly do nejvyšších kruhů modelingu. U něj se proslavily například: Dorian Leigh, Suzy Parker, a Jean Shrimpton; herečka Anna Magnani; a dokonce i mladá Jacqueline Kennedyová.

Ještě jedna známá modelka poprvé stanula před jeho fotoaparátem; jedno ráno v dubnu 1967 se u něj v ateliéru na 58. ulici v New Yorku objevila mladá britská senzace modelingu. Měla na sobě obyčejné černé šaty a šátek a bylo to poprvé, kdy stanula před módním fotografem. Byla to jedna z prvních celosvětově proslavených hvězd, tehdy teprve sedmnáctiletá – Twiggy.

V 60. letech po odchodu Brodovitche a Carmel Snow, kdy trendy ovládala módní revoluce minisukní a nová generace mladých návrhářů, odešel Avedon od Harper's Bazaaru ke konkurenčnímu Vogue. Zde pracoval po dalších více jak 20 let. Ve Vogue spolupracoval s dalším skvělým vedoucím Alexander Libermanem.

Další kapitolou Avedonova úspěchu je jeho angažmá v New Yorkeru (1992), kam nastoupil poté, co odešel v roce 1988 od Vogue. Mezi tím ještě nafotil kampaň pro Versaceho. V New Yorkeru se stal prvním redakčním fotografem, předtím si redakce najímala jen externí fotografy. On si od nového místa sliboval novou inspiraci. V New Yorkeru mu vyšli maximálně vstříc, měl tvůrčí volnost.

Kromě černobílých módních fotografií a portrétů, které pro New Yorker vytvořil, stojí za zmínku jeho surrealistická bajka, ve které modelce Nadje Auermann sekunduje kostlivec. Soubor 25 barevných fotografií byl nazván “In memory of the late Mr. and Mrs. Comfort“ a vyšel v New Yorkeru v roce 1995.

Další Avedonovou aktivitou bylo natáčení reklam. Nenatočil jich sice mnoho, ale většina v sobě nesla velmi zásadní myšlenku, která je dnes naprostou samozřejmostí. Avedon nechtěl v reklamách prodávat „jen“ produkt. Jemu šlo o to, prodat pocit z produktu, a především o to, chtít vlastnit produkt. Na podobný princip o něco málo později přišli i jiní výrobci, ale ti se ho zhostili s naprostou dravosti a rozšířili tento fenomén do celého světa. Dnes si téměř nedokážeme představit, že by na nás z obrazovky hledělo např. osamocené mýdlo a hlas v pozadí by říkal, z čeho je vyrobeno.

Velkou ránou pro Avedona byla ztráta jeho otce. To on ho možná nasměroval k módní fotografii. Jeho otec byl ruský přistěhovalec, který vybudoval módní obchodní dům. Tento fakt mladého Avedona bezesporu dosti ovlivnil. Se smrtí otce se Avedon vyrovnával těžce a pomáhal mu při tom fotoaparát. Jeden z nejsilnějších souborů, které Avedon vytvořil, jsou snímky jeho umírajícího otce.Richard Avedon zemřel dne 1. října 2004 v Texasu, kde pracoval na zakázce pro New Yorker.

Článek patří do seriálu
  1. Richard Avedon: Citlivý choreograf právě čtete
Autor: Jiří Mrázek
Další články autora [všechny články autora ]

Líbil se Vám článek? Hodnoťte jako ve škole:

1 2 3 4 5     hodnocení: 1.33, hodnoceno: 9 krát.
Štítky: richard avedon

tisknout
Sdílet
 

Magazine / Články / Osobnosti / Richard Avedon: Citlivý choreograf