« zpět sh-hlavni

Stephen Shore: Obrazy obyčejného světa

03.07.2010Osobnostiautor: Jiří Mrázek

Stephen Shore je jedním z nejznámějších amerických umělců. Námětem tohoto článku
se stal samozřejmě díky tomu, že méedium, které ve své práci používá, je fotografie.
Jeho snímky z konce 60. a z 70šedesátých a sedmdesátých. let minulého století platí
dodnes za pilíře toho, co lze označit za moderní fotografii. Je jedním z protagonistů stylu
označovaného jako New Topography. V sedmnácti letech se seznámil s Andy Warholem,
ve 23 dvaceti třech letech měl samostatnou výstavu v Metropolitan Museum of Art v New
Yorku. Jeho fotografie ovlivnily řadu mladších fotografů jako například Nan Goldin,
Andrease Gurského, Martina Parra nebo Thomase Strutha.


Nepochybně jste se setkali s různými fotografickými deníky, záznamy cesty, nebo
putováaní. Shore je autorem jednoho z nejznámějších fotografických deníků.
Fotografe byly od prvopočátku stvořenyá ke konzervování zážitků a nálad, k uchování
vzpomínek a myšlenek. Stephen Shore tuto jejichí funkci dovedl až na okraj. V souboru
American Surfaces se objevují sice místa, lidé a objekty, ale nejedná se o osobní fotografie,
útočící svou přehnanou osobností. Zcela naopak, jsou to snímky tak neosobní, jak jen je to
možné. Víc než záznam Shorova psychického rozpoložení jsou to fotografie nacházející se
na průsečíku tradiční straight (přímé) a dokumentární fotografie.


Stephen Shore je jedním z prvních, kdo začal vnímat víc realitu za obrazem, než to, co
zobrazuje fotografie sama. Označení konceptuální má mnohdy až negativní konotace, co
se formální stránky týče. To zcela jistě naplatí o Shorových snímcích a on byl jedním z
prvních, kdo do fotografie začal vnášet principy konceptu. Ale jeho snímky, jak sami y asi
uznáte, nejsou na první pohled ani nezajímavé, natož nudné. Jinak tomu bylo v době, kdy je
vytvořil a poprvé přestavil obecenstvu.


Stephena Shore také můžeme označit za pionýra barevné fotografie. Na konci
60.šedesátých let minulého století, kdy
na barevné filmy začínal fotit, nestačilo
donést ruličku filmu do fotolabu „na rohu“ a za hodinu byly fotografie hotové.


Lze s nadsázkou tvrdit, že kariéra Stephena Shora začala už v jeho 14ti čtrnácti letech
způsobem, který by mu mohl závidět leckterý renomovaný fotograf. Jak se sám vyjádřil
v jednom rozhovoru, chtěl slyšet, co si jiní myslí o jeho fotografiích a tak se šel zeptat
jednoho z nejpovolanějších. Sjednal si schůzku s Ewardem Steichem, zaměstnaném v
Museum of Modern Art (MOMA). Steichen do sbírek MOMY koupil tři ze snímků, které
mu Shore přinesla ukázat.


K focení se Stepen Shore dostal dosti obvyklou cestou. Jeho strýc chtěl podpořit jeho
zálibu v chemii a k šestým narozeninám mu věnoval sadu pro začínající fotografy od
firmy Kodak. Shore později začal navštěvovatl vve New Yorku, kde se v roce 1947 narodil,
fotografický kroužek.


Od statického obrazu je vede jen krátká cesta k obrazu pohyblivému. V roce 1964 se Shore
rozhodl odejít ze školy a věnovat se samostudiu, jeho jediným předmětem byly dějiny
filmu, kterému zcela propadl. Filmu se nevěnoval jen pasivně, v roce 1965 byl jeden z jeho
filmů promítán na přehlídce amatérskýché filmůu. Tato přehlídka ani Shoreho film není až
tak podstatná. Zásadní je, koho zde Stephen Shore potkal. Promítán byl i film The Life of
Juanita Castro Andyho Warhola, za kterým Shore zašel zeptal se, jestli by mohl nafotit jeho
Factory.


Ve Waroholově dílně, ateliéru, studiu...ve Factory, která se nacházela v budově na
newyorském Manhattanu, vyfotil fotografie, které na něj poprvé významněji upozornily.
Ba co víc, s Warholem se stali přáíteli, lze-li to tak nazvat. Shoroviy bylo tehdy sedmnáct
a Warholovi ke čtyřiceti. Warhol byl pro Shora spíše mentorem. Ve Factory, kromě
toho, že se tam potkávali a stýkali významní umělci tehdejší doby, hlavně Andy Warhol
natáčel filmy. Některé z nich jsme měliy možnost v první polovině roku 2009 shlédnout na
výstavě Motion Pictures v pražském Rudolfinu.


Představa, že se člověk ve svých 17ti sedmnácti letech pohybuje po boku osobností, které
budou mít v následujínicích letech tak vyznamný vliv na celosvětové dění v uměníí,
je velmi přitažlivá. Jak Shore sám poznamenal: „Tito lidé se stali mými přáteli, bylo to
zábavné a vzrušující. Zároveň jsem poprvé přihlížel tomu, jak pracují umělci, sledoval
jejich každodenní rozhodování, a viděl, jak esteticky přemýšlejí, to jsem do té doby nikdy
nezažil.“Přestože je Stephen Shore znám jako jeden z průkopníků barevné fotografie, snímky z
Factory jsou černobílé. Jednou byl Stephen Shore dotázán, jestli, kdyby to šlo, by tyto
fotografie nafotil na barevný film.Pokud se na snímky podíváme musíme souhlasit se Shorem. Asi jen stěží si je jde představit
v barvě, sice by byly asi o něco popisnější, dokumentárnější, ale vytratila by se z nich ona
syrová atmosféra.První velká sólová výstava Stephena Shora se konala roku 1971 v Metropolitan Museum of Art v New Yorku. Bylo mu teprve 24 dvacet čtyři let a byl nejmladším a v historii druhým
fotografem, kterému byla v MOMĚ uspořádána samostatná výstava. Prvním byl Alfred
Stieglitz.


Uspořádání této výstavy bylo pro Shora nepochybně poctou, ale zároveň i závazkem,
závazkem k němu samému. Co si s takovým úspěchem již ve 23 dvaceti třech letech počít?
Kudy se vydat?


Není asi příjemné cítit tak tíživou zodpovědnost. Stephen Shore se s ní vyrovnal tím, že
se vydal se na cestu po Spojených státech. Ještě v roce 1969 vytvořil cyklus pod názvem
Circle #1. Experimentoval s obrazy času a prostoru a s rozložením prostoru ve fotografii.
V roce 1972 bylo vystavenoil 220 dvě stě dvacet fotografií nafocených v průběehu
cestování. Pod názvem American Surfaces představil deníkový záznam, vyfocený na
kinofilm foťákem Rollei. Estetikou se fotografie blížily fotkám, které si každýá mohl udělat
na své dovolené, s jedním výyznamenaným rozdílem. Hlavním pojítkem celého souboru
je banalita, kterou většina (turistů) na svých fotografiích nevyhledává. Televizory, večeře,
Ježíš, podivně vyzdobené lobby hotelu, červená sametová toaleta, královsky modré a zlaté
pokrývky amerických motelů. Snímky nejsou ani tak záznamem toho, co Stephen Shore
zažil, spíše se jedná o neosobní dokument. Přestože se jedná o jakýsi deník, jen podle
fotografiíi, nelze odhalit komu patřil, a kdo ho vytvořil. Na fotografiích se objevují i lidé,
několikrát i jeho budoucí žena.


Zásadní u tohoto souboru byla i instalace. Shore chtěl zprvu velké fotografie, ale tehdejší
kvalita filmů mu to nedovolila. Tak místo několika velkých fotografií vytavil 220 dvě
stě dvacet momentek. Na to tehdy obecenstvo nebylo moc připravené. Všechny byly
nainstalované, tak, jak je dostal z laboratoře – lesklé s rozměry cca 9x13 cm, přilepené na
zdi oboustrannou páskou. Byly nalepenéí v mřížce, takže z větší dálky vypadaly jako
pestrobarevná tapeta, jak Shore vzpomíná.


Dalším souborem, který na American Surfaces navazuje, je Uncommon Places, na
kterém začal Shore pracovat již v roce 1972. Po ponaučení s nekvalitním kinofilmem,
jehož přílišná zrnitost mu nedovolila fotografie zvětšit., zZvolil pro tento soubor větší
rozměry negativu. Nejprve fotil na fotoaparát Crown Graphic (4x5 palcůe), stejný jako
používal legendární fotograf Weegee. Později fotografoval i na velké negativy 8x10 palců.
Uncommon Places má vytříbenější úroveň, je spíše orientován na architekturu. Nejsou tam
tak četné portréty ani detaily.


Se Shorovými fotografiemi je nepochybně spojená nostalgie, někomu možná evokují
Kerouacův románm On The Road. Těmto konotacím se Stephen Shore nevyhýbá, ale
zdůrazňuje, že v době, kdy byly fotografie pořízeny se o žádnou nostalgii nejednalo.
„Moje obrazy jsou pouhými obrazy. Když byly na počátku 70.sedmdesátých let v New
Yorku vystaveny, nebyl v nich ani náznak nostalgie. Někteří lidé, co je (fotografie)
nepochopili, říkali, to je jen jako koukat se na svět. Proč by mi tohle někdo chtěl ukazovat?
Nebyl tam žádný časový odstup, který je tam teď.“


Oba soubory se do jisté míry prolínají. Jejich vyvrcholením je nové, přepracované vydání
Uncommon Places od Aperture, které vyšlo v roce 2004, a ve kterém přibyla skoro stovka
fotografií.


Momentálně se Stephean Shore věnuje hlavně vzdělávání. Od roku 1982 je ředitelem
fotografického oddělení na Bard College.
 

Autor: Jiří Mrázek
Další články autora [všechny články autora ]

Líbil se Vám článek? Hodnoťte jako ve škole:

1 2 3 4 5     hodnocení: 3.13, hodnoceno: 8 krát.

tisknout
Sdílet
 

Magazine / Články / Osobnosti / Stephen Shore: Obrazy obyčejného světa