« zpět vano-cover

Jak fotí akty Robert Vano: Reportáž z workshopu

Robertovu tvorbu obdivuji. Po výstavě v Mánesu jsem měl chuť zahodit foťák, světla věnovat charitě, přestat fotit a dalších několik let života mu asistovat, jen abych zjistil, jak to všechno dělá. Než jsem to ale stihl provést, objevila se naštěstí ještě jedna snazší možnost, totiž přihlásit se na jeho workshop, pořádaný serverem Fotopátračka.cz. S nadějí, že budu mít možnost mu nahlédnout pod pokličku jsem to udělal a zda jsem se dozvěděl, co jsem potřeboval se dočtete v této reportáži.
05.11.2010Praxeautor: Stanislav Petera

Začnu zadáním: na Robertových fotkách mě vzrušuje jejich 'analogový' vzhled. Něco, co ve většině fotografií kolem sebe už nevidím - cílená nedokonalost, neostrost, která ale není ani tak chybou, jako spíš jedním z fotografových nástrojů. Fotografie, které vypadají jako obrazy. Má hlavní otázka tedy byla, zda je možné dosáhnout této 'dokonalé nedokonalosti' i s nejdražšími současnými zdcadlovkami s AF skly. A pokud ano, tak jak? Před workshopem jsem si připravil výběr z Robertových fotografií, které mě nejvíce zaujaly s nadějí, že se dozvím něco o pozadí jejich vzniku.

Zamračené, studené sobotní ráno, cestuji na Žižkov do atelieru Fabion, kde se workshop koná. Jakmile jsem dorazil a registroval se, dostalo se mi milého přivítání a šálku horkého čaje. Atmosféra je příjemně neformální a první - teoretická - část se tak mění spíše v otevřenou diskuzi a povídání o fotce. Robert vypráví o vlastní nelehké cestě fotografa, o tom, jak uspět v obrovské konkurenci ostatních fotografů a o práci s kurátory výstav. Následuje půlhodinové promítání francouzského dokumentárního filmu o aktech, u kterého si nejsem úplně jist, jestli sem patří. Přeci jenom - workshop nebyl z nejlevnějších a trávit ho sledováním filmů místo praxí se mi zdá vcelku zbytečné.



Film však po chvíli končí a přesouváme se pomalu k praktické části. Robert začíná mluvit o foťácích, objektivech (dozvídám se, že na pro svou  kariéru fotografa víc než dvě ohniska nepotřebuji), světle a práci s modely. Rozebírají se některé fotografie z Robertova portfolia a dozvídáme se, jak byly foceny a svíceny. Ukazuje se, že práce s expozimetrem opravdu může i v době digitálů ušetřit spoustu času a energie a že denní světlo je opravdu nejlepší. Pro mě je tato část nejpřínosnější - mám šanci se ptát na konkrétní otázky a dostávám přesné odpovědi na vše, co mě zajímá.



Celá skupina 12ti fotografů odchází na oběd (opět příjemně neformální a vyplněný povídáním s Robertem), po kterém již následuje praktická část. Na dvou pohledných modelkách nám Robert postupně předvádí rozdíl mezi denním světlem, halogeny a záblesky, učí práci s modelkami a všichni mají prostor si zafotit. A v tom je trochu problém - představte si 12 fotografů, fotících najednou jednu (nahou) modelku. Vzniká obvyklá upocená tlačenice a chaotické překřikování-se směrem k modelce o tom, jakou pózu má vlastně zaujmout. Rozumím tomu, že pro mnoho začínajících fotografů je to první a jedinečná možnost, jak fotit s profi nahou modelkou v ateliéru a získat tak jedinečné fotky, kterými se budou moci chlubit kolegům v práci. Osobně bych se však této části klidně vzdal. To ostatně i dělám a zbylý čas do skončení workshopu trávím v přátelské rozmluvě s Robertem (který na ostatní fotografy nijak zásadně nedohlíží a nechává jim volnou ruku, jen občas s nimi konzultuje, co právě vyfotili).



Pak již celá akce končí, dostávám certifikát a mířím spokojen domů. Z mého pohledu se workshop velmi povedl. Měl jsem jedinečnou šanci nahlédnout pod pokličku fotografovi, jehož práci obdivuji a tak trochu objevit, v čem je tkví ono kouzlo, které do fotek dokáže dávat. Co jsem potřeboval zjistit jsem zjistil a zbytek je už na mé vlastní vůli a úsilí. Velmi příjemně mě překvapila Robertova otevřenost a neformálnost, s jakou celá (výborně organizovaná) akce probíhala. Jediné, co mě mrzelo bylo, že jsem neviděl Roberta samotného fotit. Ze zkušenosti vím, že to bývá často přínosnější, než když se postupy práce jen popisují. Chápu ale, že akce byla cílená hlavně na začínající fotografy, kterým bylo třeba dát prostor pro jejich vlastní focení. Odcházím poučen, spokojen a velmi inspirován a všem, které zajímá focení aktu nebo tvorba Roberta Vana, mohu jeho workshopy jen doporučit.

Autor: Stanislav Petera
Další články autora [všechny články autora ]

Líbil se Vám článek? Hodnoťte jako ve škole:

1 2 3 4 5     hodnocení: 2.02, hodnoceno: 84 krát.

tisknout
Sdílet
 

Magazine / Články / Praxe / Jak fotí akty Robert Vano: Reportáž z workshopu