« zpět blowup-cover

Blow-up - Portrét bohéma

Tento film byl ve své době až skandálním dílem a to zejména způsobem zobrazení nahoty. Tím spíš, že nahoty hravé, mnohdy pouze čisté radosti z živočišnosti lidského těla bez nutnosti sexuálního aktu. Americká cenzura se v druhé polovině šedesátých let s tímto faktem vyrovnávala jen velmi obtížně.

Nicméně film je hlavně portrétem bohéma, obklopeného bohatstvím a stálým přísunem krásných žen. A tento obraz člověka znaveného světem, který mu klečí u nohou a kopajícího do všeho kolem jen z pouhého rozmaru, může být pro obyčejného diváka nebývale drzým úkazem.

Přesně takový je hlavní hrdina filmu Zvětšenina, Thomas. Módní fotograf, obklopen vykonstruovanou krásou, žije a pracuje s vědomím, že každá jeho další práce bude kvůli jeho věhlasu bohatě, a vzhledem k pramalému úsilí neúměrně bohatě, odměněna. Při pohledu na průběh scény focení dodnes známé modelky Verushky, kdy fotograf prostě přijde, chopí se aparátů a bez jakékoli přípravy čehokoli cvaká, nemůže mít divák pocit, že Thomase práce ještě nějak naplňuje. Při jeho metodě nadávek jako prostředku k vymámení úsměvu ze čtveřice krásných modelek se dívky málem rozpláčou. Dvě mladé slávychtivé cácorky jsou pro focení s ním schopny udělat cokoli, nutně tedy následuje erotická scéna na spadlém fialovém fotografickém pozadí (ta co jí američtí cenzoři nemohli skousnout). Okamžitě po sexu jsou vyhozeny. A pochopitelně bez fotek…

youtube

V jeho vlastním ateliéru nevisí nikde fotka jakékoli ženy. Kromě časopisu Harper´s Bazaar neustále přítomného na stole, se  na zdech interiérů opakují zvířecí motivy, starožitnosti a velké zvětšeniny muže s padákem. Je tedy celkem jasné, že se Thomas pokouší rozvinout jinak. Hledá krásu jinde (kupuje ve starožitnictví obrazy krajiny a starou vrtuli). S oblibou jezdí fotit někdy až ultra realistické výjevy například z chudobince. Dokonce chystá výstavu nikoli z jeho draze placených módních fotografií, ale z výletů do „normálního“ života.

Jeden z jeho úniků skončí focením zamilovaného páru v parku. V této scéně se podivně mísí jistý druh voyeurismu s touhou či závistí po běžném životě. Přistižená dívka následně s hysterickým křikem obviňuje Thomase z bezohledného počínání a mámí na něm negativ. Z dialogu jsou znatelné pochyby nad smyslem a etikou dokumentární fotografie. Thomas odejde, avšak dívka si ho najde v ateliéru a prosí o vydání negativu, v zoufalství schopná všeho. Thomase fotky dosud zajímaly jen z hlediska připravované výstavy, ale teď zpozorní. Po té, co dívka odchází, uplacena jiným negativem, vrhne se na zvětšování oněch fotografií. Během jejich podrobného zkoumání na nich najde člověka schovaného v křoví. Fotografii zvětšuje až zjistí, že muž drží v ruce zbraň. Předpokládá, že se mu podařilo zabránit vraždě. Další podrobné pozorování ale na poslední fotce odhalí tělo, a tak se vydává ohledat místo focení. Najde mrtvého muže, kterého den předtím fotil s dívkou v objetí. Příběh se snaží vylíčit svému příteli, ale je stržen do víru zbohatlického večírku a druhý den, když na místo činu opět zajde, mrtvola je již pryč.

Poslední scéna se odehrává na tenisovém hřišti, kde skupinka mladých herců hraje pantomimicky tenis bez raket i míčku. Thomas se shovívavým úsměvem jejich nesmyslné počínání sleduje. Až teprve když je požádán, aby podal neexistující míček, stane se i on součástí hry, je vtažen do děje a uslyší zvuk stále ještě neexistujícího míčku, odrážejícího se o neexistující raketu a tenisový kurt.

K filmu neodmyslitelně patří všechny vnější jevy, které z něj udělaly kvalitní dokument atmosféry „swinging London“ druhé poloviny šedesátých let. Hudba, móda, chlapecké zjevy modelek a trochu zženštilý fotograf, který je má na povel, věrně reflektují dobu Andyho Warhola.

youtube

Na druhé straně také Zvětšenina zobrazuje hru médií fotografie a filmu. Režisér Antonioni nám ukazuje, jak je fotografie oproti filmu smrtelná. Její pomíjivý rys, kdy v zápětí po stisknutí spouště přestává být pravdivou, je zobrazen zmizením mrtvoly muže v parku. Oproti tomu je film realističtějším médiem, skrze které jsme schopni si podmanit čas (zpětná rekonstrukce vraždy ve filmu). Film také vtáhne diváka plně a absolutně do uměle vytvořeného světa, skládajícího se ovšem z naprosto běžných součástí života. Jak ukazuje poslední scéna: fikce se stane reálnou, až když je divák vyzván, aby se připojil, a on na hru přistoupí.

Zvětšenina
Drama / Thriller / Mysteriózní
Velká Británie / Itálie / USA, 1966, 111 min
Režie: Michelangelo Antonioni
Hrají: David Hemmings, Vanessa Redgrave, Sarah Miles, Peter Bowles, Jane Birkin, Jimmy Page, Jeff Beck, Chris Dreja

Článek patří do seriálu
  1. Blow-up - Portrét bohéma právě čtete
Autor: Tereza Jirásková
Další články autora [všechny články autora ]

Líbil se Vám článek? Hodnoťte jako ve škole:

1 2 3 4 5     hodnocení: 1.46, hodnoceno: 13 krát.
Štítky: blow-up, zvětšenina, michelangelo antonioni, david hemmings

tisknout
Sdílet
 

Magazine / Články / Zajímavosti / Blow-up - Portrét bohéma